Náměšť nad Oslavou, kaple sv. Václava

Zámecká kaple sv. Václava – zámek Náměšť nad Oslavou

Kaple sv. Václava na zámku v Náměšti nad Oslavou patří mezi unikátní a bohaté sakrální interiéry na českých a moravských šlechtických sídlech.

Kaple byla stavěna jako první interiér nově vznikajícího monumentálního renesančního zámku, který v létech 1565 – 1573 budoval na místě původního gotického hradu Jan starší ze Žerotína. Po dobu držení panství rodem Žerotínů sloužila kaple Jednotě bratrské, po odchodu Karla staršího v roce 1628 se Náměšť stala majetkem italského katolického rodu pánů z Werdenbergu a původně strohý interiér kaple byl bohatě vyzdoben barokním mobiliářem. Velké úpravy interiéru se prováděly ve 20. létech 18. století, z této doby pochází jak hlavní oltář s oltářním obrazem Zvěstování Panně Marii, tak i oltáře Ukřižování Krista, sv. Jana Nepomuckého, sv. Lukáše, unikátní plastika Ecce homo, kazatelna a většina obrazů kaple. Další majitelé panství – Adrian z Enckenvoirtu, Kuffsteinové a Haugwitzové – již do interiéru kaple téměř nezasahovali.

Hlavní oltář je kromě již zmíněné scény Zvěstování zdoben plastikami světců s vazbou na rod Werdenbergů (křestní patroni jednotlivých členů rodu): sv. Kazimír, sv. Kateřina, sv. Jan Křtitel, sv. Filip. Oltář je doplněn i dvěma plastikami českých světců – sv. Václav a sv. Vít.

Oltář sv. Jana Nepomuckého pochází pravděpodobně z roku 1720 a je tak dokladem silné svatojánské úcty z doby ještě před Janovým svatořečením.

Oltář sv. Lukáše je doplněn plastikami sv. Josefa, sv. Alžběty Durynské a sv. Cyrila a Metoděje. Oltářní obraz sv. Lukáše bude pravděpodobně dílem malíře z okruhu Giovanniho Francesca Barbieriho, řečeného Guercino.

Plastika Ecce homo zobrazuje sedícího Krista v okamžiku soudu před Pilátem. Kristus má trnovou korunu, rákosovou hůl v ruce a na těle nese stopy po bičování. Toto zobrazení je v našich končinách zcela výjimečné a jedná se pravděpodobně o výtvarný unikát, který severně od Alp nemá obdoby.

Kaple je dále vyzdobena řadou pozoruhodných obrazů s různou církevní tematikou, bohatě intarziovanou konstrukcí kruchty a lavicemi a dochovanou skříní varhan z roku 1692 od Pavla Matouše Roskosche. Původní nástroj byl však v roce 1901 přestavěn Janem Zachystalem a z organologického hlediska byl zcela znehodnocen.