Šenov u Nového Jičína, kostel sv. Martina Tourského

Kostel svatého Martina v Šenově u Nového Jičína - Dům, kde bydlí Láska

Jednolodní podélný v jádru gotický kostel s pravoúhlým závěrem presbyteria a hranolovou věží v ose průčelí byl vybudován patrně na přelomu 13. a 14. století a náleží mezi nejstarší kostely na Novojičínsku. Svou původní gotickou podobu si zachovala především čtyřpodlažní hranolová věž a sakristie. Od roku 1630 je kostel svatého Martina po přechodné době, kdy byla duchovní správa v rukou německých luteránských kněží, trvale v katolické správě. Až do roku 1773 byl Šenov součástí novojičínsko-štramberského panství, jehož majiteli byl jezuitský konvikt v Olomouci. Až do roku 1812 byl kostel rovněž farním kostelem pro sousední Kunín a hlavním kostelem celého kunínského panství. V kryptě, umístěné ve střední části presbyteria pod kostelem, je pohřben rovněž legendární kunínský zámecký správce Leopold Bernard Dittrich (1687 – 1754) a rovněž dvě z malých dětí kunínském hraběnky Marie Walburgy z Truchsess-Waldburg-Zeilu (1762 – 1828). Interiér kostela byl upravován kolem poloviny 18. století (presbyterium) a v roce 1811, kdy byla loď kostela opatřena plochým stropem. Nejvýznamnější realizací celého kostela je nepochybně jeho fresková výzdoba, pořízená v roce 1758 z prostředků a odkazu zemřelé majitelky zámku v Kuníně Marie Eleonory hraběnky Harrachové, rozené kněžny Liechtensteinové (1703 – 1757). Autorem fresek je jeden z nejvýznamnějších moravských barokních malířů Josef Ignác Sadler (1725 – 1767) z Olomouce. Fresky v presbytáři šenovského kostela jsou však silně poznamenány razantními přemalbami a pekováním, které se ani po opakovaném restaurování nepodařilo zcela eliminovat. Fresky pokrývají valenou klenbu a lunetu, vítězný oblouk i levou boční a čelní stranu kněžiště s rovným závěrem. Celek je svázán iluzivní architekturou, zdobenou rokokovou ornamentikou. Iluzivní je také hlavní oltář s korunovanými sloupy. V jeho retabulu je namalován obraz se stěžejní světcovou ikonografií, na němž se svatý Martin na koni dělí se žebrákem o svůj purpurový plášť. Po stranách obou jsou namalovány figury dvou teologických ctností: Víry a Lásky. V nadstavci je doplňuje Apokalyptický beránek, spočívající na knize zapečetěné sedmi pečetěmi. V iluzivním konvexně zvlněném oválném zrcadle na klenbě presbytáře je svatý Martin oslavován na nebesích. Nebeskou oslavu do světa vytrubuje anděl na evangelijní straně vítězného oblouku. Anděl na epištolní straně, jehož atribut nebyl při restaurování rozpoznán, zřejmě podle gesta připomíná světcovu lásku, pokoru a oddanost. Před restaurováním držel palmovou ratolest. Na stěně evangelijní strany presbytáře malíř zobrazil scénu odehrávající se v iluzivní sakrální architektuře. Svatý Martin na ní napomíná před ním klečícího římského císaře. Ve spodní části obou bočních stěn presbytáře jsou namalovány nápisové kartuše s nepůvodním českým a německým textem, doplněným při posledním restaurování, volně citující ze starozákonní deuterokanonické knihy Sírachovec, Liber Ecclesiastices. Josef Ignác Sadler (Olomouc 2011)