Mohelno patří svým osídlením k nejstarším obcím jihozápadní Moravy. Pozůstatky hradiště nalezené asi 5km od Mohelna jsou dokladem společenské organizace v době popelnicových polí. Po dobytí Rokytna r. 1146 se přestěhoval župan s úřadem do Mohelna, které se tak stalo střediskem župy. Tehdy se už opevněné městečko uvádí jako sídlo královského purkrabího. Od 40. let 13.století se v listinách vyskytují purkrabí zdejšího hradu. Stopy po hradu zbořeném za husitů však nejsou patrné. V té době byla zde již také katolická fara - jedna z nejstarších na Moravě. 
Roku 1234 daroval markrabě Přemysl Otakar II. patronát fary v Mohelně ženskému klášteru v Oslavanech, aby zde vydržoval kněze. V držení kláštera zůstala fara až do r. 1418, kdy jej představená Dorota postoupila držiteli Mohelna Petru Genzarovi. Kostel i fara byla katolická až do roku 1560, kdy přešla do rukou protestantů a následně Jednoty bratrské. Po bitvě na Bílé hoře se vrátily opět katolíkům. V roce 1750 byla postavena fara nová - v podobě, jak ji známe dnes. Náležela k ní klasicistní patrová sýpka, stodola, dvě velké zahrady a asi 20 ha pozemků. Kostel v Mohelně zasvěcený Všem svatým je nepřímo datován listinou z r. 1234. 
Je to dvoulodní orientovaná stavba s protáhlým chórem na půdorysu chórového čtverce. Severní boční loď - nazývaná Senoradská kaple - je dodatečná přístavba z r.1512. Obvodové zdivo je gotické. V době barokní došlo k celkové přestavbě hlavní lodi. Okna v hlavní lodi jsou půlkruhová - lunetová - s postavami našich světců : svaté Ludmily a Zdislavy, svatého Václava a Jana Nepomuckého. V roce 1512 postihl kostel první z řady požárů. Byl pak znovu vystavěn v pozdně gotickém slohu. Nelze však opomenout románské reminiscence, které zůstaly jako jednotlivé solitéry na stavbě poznamenané řadou úprav. Při dalším požáru 15.6.1611 shořel krov kostela a zvonice se třemi zvony. Na přelomu 60. a 70. let 17.stol. byla zaklenuta loď, proraženy dva otvory do Senoradské kaple a vestavěna hudební kruchta. 28.6.1835 znovu vyhořel kostel i zvonice. Bohoslužby se pak konaly před sochou sv. Jana Nepomuckého, která pochází z 2.čtvrtiny 18.století. Roku 1836 byla přistavěna nová jižní sakristie a vyzděno patro na zvonici ( dříve dřevěné ). V roce 1979 byl mohelenský svatostánek zařízen novými lavicemi z dubového dřeva a v letech 1995 - 1998 obnovena fasáda kostela. Ke kostelu vstupujeme průjezdem mohutné pozdně gotické čtyřboké věže se zvonicí stojící samostatně 12m jižně od kostela, která působí dojmem starých obranných věží. 
Průjezd podklenutý dvěma oblouky přímé valené klenby je vydlážděn pískovcem. Tři patra věže, jejichž výška se směrem nahoru snižuje, oddělují hladké omítkové pásy. Ve věži je památný zvon z r. 1621, který nebyl - jako ostatní - během první a druhé světové války roztaven na děla. A malý "umíráček", jež po druhé sv. válce pořídila slečna Volavková z nedalekého mlýna. K nim přibyly r. 1993 tři nové zvony zasvěcené sv. Anežce, sv. Josefu a Panně Marii - Královně všech svatých. V letech 1988 - 1990 byla provedena generální oprava věže a pořízeny nové věžní hodiny s číselníky na všechny čtyři světové strany. Poměrně malý prostor mezi kostelem a kostelní zdí, v níž lze spatřovat pozůstatky obranné bariéry středověkého hradu, zabíral hřbitov. Památkově chráněný kostel s barokní farou, věž a empírová škola uprostřed obce tvoří dnes stavební komplex na mírném návrší, které na severovýchodní straně prudce klesá. Tato část obce zvaná " Na Valích" může opravdu připomínat přirozený obranný systém středověkého hradu, který byl na nechráněné jihozápadní straně obehnán hradbou. Farnost mělo v průběhu dějin na starosti 30 duchovních správců. V kostele jsou zachovány náhrobky dvou z nich : Jiříka Lambertiho z r. 1671 a Tomáše Galeva z r. 1684. Posledním správcem mohelenské farnosti je od roku 1970 Jan Kabátek.
