Křižanovice u Bučovic, kostel Nanebevzetí Panny Marie

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Křižanovicích stojí na návrší na východním okraji obce na místě snad původního osídlení. Jde o jednolodní klasicky orientovaný typ kostela (oltář na východ) s hranolovou věží a hlavním vchodem na západní straně. Na jižní straně kostela je sakristie. Do dnešní podoby byl kostel vícekrát rozšiřován a upravován. Kostel je obklopen původním farním hřbitovem, který je ohraničen z větší části zídkou. Ke kostelu a hřbitovu vede schodiště z roku 1944. Fasádu kostela tvoří žluté a červené plochy se soklem a navazujícím okapovým chodníkem. Klempířské prvky na kostele jsou v barvě mědi. Věž s ciferníky je ukončena měděnou cibulovitou střechou s bání a křížem. Kostel je dominantou celé obce a lze od něj dohlédnout na kostel hodějický, slavkovský, bučovický a na kapli sv. Urbana nad Slavkovem, jsou slyšet i zvony z Rašovic.

Kostel byl postaven v jednoduchém barokním stylu na základech starší chrámové stavby snad gotického původu v letech 1690-1708 za faráře Kristiána Louckého, obnovitele fary a kostela v Křižanovicích. Náhrobní kámen uvnitř kostela nesl letopočet 1483. Nápis v hrobce pod hlavním oltářem udával rok 1630. Kostelní věž byla postavena v letech 1718-1719. Portál dveří ve věži nese letopočet 1893. Strop chrámové lodi byl trámový. Střecha byla pokryta šindelem, od roku 1895 břidlicí. Malá sanktusníková věžička nad hlavním oltářem byla odstraněna v roce 1856. Místo ní zde byl dán na nějakou dobu pohyblivý kohout. V roce 1897 byla šindelová cibulovitá střecha věže s lucernou a křížem stržena vichřicí. Nová střecha věže barokního stylu krytá zinkovým plechem s křížem byla postavena v roce 1899 a znovu s měděným plechem v roce 2001. Kostel byl v letech 1942-1950 upraven a rozšířen za faráře Metoděje Nebojsy. Pod kostelem jsou hroby a chodby původně spojující kostel s okolím. Jejich zmapování provedl v roce 1975 P. Karel Sobotka. Při opravách v roce 2003 byla vyčištěna krypta pod presbytářem a část dalšího prostoru, ostatní zůstalo dle doporučení úřadu památkové péče bez prozkoumání.

Interiér kostela je prostý a krásný. Vnitřní zařízení a výzdoba pochází většinou z 19. a 20. století. Poslední úprava interiéru a jeho výzdoby a výmalba kostela proběhly v roce 2003. V presbytáři s valenou klenbou stojí hlavní oltář se sochou Panny Marie a řezbami andělů z roku 1857, ve výklencích za ním jsou další dva andělé. Je zde dále pokoncilní oltář čelem k lidu a ambon s řezbami z původních varhan a kazatelny, jsou zde chórové lavice, sedes pro kněze a dva stolky. Na klenbě je freska z roku 1957 se čtyřmi výjevy ze života Pána Ježíše. Jsou zde dvě okna s vitrážemi Panny Marie a Narození Páně, čelní zeď za oltářem je prolomena oválným oknem s vitráží z tzv. včelích buněk. Chrámová loď je plochostropá, v bočních kaplích jsou krátké úseky příčně valené klenby. Dlažba kostela je keramická v červeno – světle krémovém odstínu. Presbytář je oddělen světle krémovým mramorovým stupněm, vchod do krypty je uzavřen kamenem z červeného mramoru. Kostel je vymalován bílou a světle krémovou barvou. Jsou zde čtyři bloky dubových lavic, před nimiž jsou na stěnách sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého. V obvodu chrámové lodi jsou obrazy Křížové cesty a dva lustry. V severní boční kapli je oltář Božího hrobu se svatostánkem a plačícími anděly, socha sv. Josefa a sv. Terezie z Lisieux, o Vánocích je zde instalován nový kostelní betlém z roku 2011 od lanškrounského řezbáře Bedřicha Šilara. Původní je uložen pro užití v místní škole.

V jižní boční kapli je socha Piety, mramorová křtitelnice z doby okolo roku 1802, zpovědnice, klekátko s křížem a holubice – symbol Ducha svatého. Na kůrovém zábradlí visí znaky Křižanovic, Rašovic, Jihomoravského kraje a České republiky. Na kůru je velký kříž, kropenka a varhany pneumatické traktury I+P/10 od varhanářské dílny Dřevopodniku města Brna z roku 1981, opus 63. V lodi kostela, na kůru v bočních kaplích je osm oken. Ve dvou jsou barevné vitráže z roku 1903 – Božské Srdce Páně a sv. Cyril a Metoděj, v ostatních oknech jsou vitráže z tzv. včelích buněk. V předsíni kostela je velký kříž z roku 1930, soška Pražského Jezulátka, kropenky, nástěnky a vchodová mříž. Sakristie je běžně vyzdobená křížem a obrázky a vybavená nábytkem na paramenta a kostelní potřeby.

Kostelní kůr a věž jsou přístupné bočním vchodem a schodištěm vedle věže kostela. Ve zvonovém patru věže pod ciferníky je šest zvonů znějících v souzvuku a1+h1+cis2+e2+fis2+a2, tj. Ježíš Kristus Král, 441 kg, průměr 914 mm, První moravská zvonárna v Brně 1949, Panna Maria (poledňák), 309 kg, 798 mm, První moravská zvonárna v Brně 1949, sv. Marek, Lukáš, Matouš a Jan, cca 250 kg, 737 mm, neznámý zvonař 1451, sv. Josef, 120 kg, 587 mm, První moravská zvonárna v Brně 1949, sv. Jáchym a Anna (umíráček), 101 kg, 545 mm, Petr Rudolf Manoušek, Asten 2005, sv. archanděl Gabriel, 69 kg, 470 mm, Rudolf Perner, Pasov 2011, který byl získán přelitím umíráčku (cca 35 kg, 395 mm, První moravská zvonárna v Brně 1949), který se nezdařil a nepoužíval se. Na podlaze ve věži vedle hodinového stroje je sejmutý provizorní zvon sv. Jana a Anny, 75 kg. Byl provizorně odlit v roce 1942 ze železa a sloužil do pořízení nových zvonů v roce 1950. Je však památkou na těžké časy naší obce. V době první i druhé světové války v roce 1917 a 1942 byly zvony (např. z roku 1699, 1763, před rokem 1777, 1924) zrekvírovány pro účely válečného průmyslu, vyjma zvonu z roku 1451, který se tak jako jediný dochoval. Věžní hodiny byly instalovány 23. prosince 1945 firmou Václava Dvořáka z Vyškova.

Farní hřbitov, tzv. starý, se rozkládá okolo kostela a k pravidelnému pochovávání sloužil do roku 1957. Dnes jsou zde jen udržované hroby, mj. hroby zdejších farářů Jana hraběte Kolovrata, Leopolda Kolíska a Antonína Chvátala. Hřbitovní kříž je z roku 1912, nově postaven a posvěcen byl v roce 2006. Márnice z roku 1898 byla zbourána v roce 2006, na jejím místě stojí kaplička sv. Antonína Paduánského z roku 2008. Nový obecní hřbitov, užívaný od roku 1958, je za vesnicí. Hlavní hřbitovní kříž byl postaven a posvěcen při zakončení rekonstrukce hřbitova v roce 2006. Zde je kněžský hrob P. Stanislava Pravce (+ 2011).

Původní budova fary je snad první dům pod kostelem č. 54. Budova dnešní fary byla postavena patrně v roce 1708 v obci. Jde o jednoduchou jednopatrovou barokní budovu, ke které přiléhají hospodářská stavení, dvůr, zahrada a stodola. Na podzim roku 1805 zde přenocoval rakouský císař František II., který se i s ruským carem Alexandrem zúčastnil mše svaté ve farním kostele. Za druhé světové války se zde vystřídalo mnoho německých vojáků.

V obci je několik drobných sakrálních staveb a církevních památek. Mezi dvěma lípami na ostrůvku v poli za kostelem stojí kaplička sv. Izidora, tzv. Boží muka či Izidorek, patrně z roku 1898, celkově byla opravena v roce 2000. Na starém hřbitově stojí kaplička sv. Antonína z roku 2008. U schodiště pod kostelem je socha Panny Marie z roku 1898, která byla na žádost vedení základní školy z ideologických důvodů v roce 1973 přesunuta od školy ke kostelu. Vedle mostku přes říčku Litavu v obci je socha sv. Jana Nepomuckého, je to kopie původní sochy snad z roku 1722. V obci a jejím okolí stojí dodnes řada veřejných křížů: kříž pod kostelem z roku 1855, kříž u prodejny s potravinami z roku 1920, kříž před novým hřbitovem, kříž pod státní silnicí za zahradou domu č. 189, kříž u polní cesty na návrší nad obcí, tzv. Červinkův, kříž v zahradě domu č. 148, kříž u polní cesty do Rašovic, kříž u zastávky autobusu na státní silnici aj. Další kříže v polích byly bohužel zničeny při násilné kolektivizaci venkova.

Patrně nejstarší dochovaná písemná zmínka o Křižanovicích je z roku 1141, kdy se uvádí, že břeclavskému kostelu náleží 5 lánů v Křižanovicích. O existenci obce Křižanovice můžeme tedy mluvit od začátku 12. století. Nejstarší zmínky o samostatné křižanovické farnosti jsou z let 1260 a 1267, kdy zde byl farář Jan. To šlo tedy již o obec s určitým postavením, zázemím a velikostí. Náboženský život farnosti byl vždy propojen s životem celé obce. Farnost prožila řadu událostí, těžkostí, bojů, strádání, ale i nových začátků, radostí a vnější i vnitřní obnovy. Na přelomu 16. a 17. století farnost v důsledku politických a náboženských změn pravděpodobně zanikla. Po obnově náboženského života v našich zemích po roce 1620 byly Křižanovice začleněny snad od roku 1626 jako přifařená obec pod faru do Slavkova. V roce 1630 či 1639 zde byla na krátký čas zřízena samostatná duchovní správa, která však zanikla v roce 1650. Řádné a trvalé obnovení samostatné křižanovické farnosti nastalo až v roce 1690. Různé historické prameny se zmiňují o dalších křižanovických farářích: 1267 Jan, 1373 Jindřich, 1404 Jan, 1493 Havel, 1576 Valentin, 1630 Albert z Klimkovic, 1676 Jiří Václav Štyvar (ze Slavkova). Obec od počátku patřila k lenním statkům olomouckého biskupa, od roku 1721 ke kounickému panství ve Slavkově. O obci pojednává nejnověji publikace „Historie obce Křižanovice u Bučovic“ vydaná v roce 2001 obecním úřadem.

Středem celé farnosti, kdysi rozsáhlé pro několik obcí, byl a dodnes je farní kostel. Starý farní kostel Panny Marie byl kdysi zcela obehnán hradbami a zajišťoval tak ochranu pro obyvatele v době útoků a nebezpečí. Do kostela vedlo několik chodeb z různých směrů. Původní gotická stavba kostela byla postupně rozšiřována. Po pravděpodobném zchátrání kostela po třicetileté válce byl kostel přestavěn po roce 1690. Ohradní zdi byly časem sníženy, místy proraženy, brána před kostelem byla zrušena.

Křižanovická farnost byla od svého vzniku spravována kněžími olomoucké diecéze. Po zřízení brněnského biskupství roku 1777 a po uspořádání a vymezení hranic obou diecézí byla farnost v roce 1784, při zachování arcibiskupského patronátu, začleněna do nové diecéze brněnské, dříve do děkanství bučovického, od roku 1999 do nově uspořádaného děkanství slavkovského. Do roku 1949 byl po mnohá staletí patronem celé farnosti olomoucký arcibiskup. Farnost spravoval farář, který žil na zdejší faře. V dějinách farnosti byly i doby, kdy celá farnost byla spravována kněžími z okolí a to buď krátce do příchodu faráře (z Bučovic), či i dlouhodobě, tj. v letech cca 1626-1639 a 1650-1690 ze Slavkova, v letech 1992-1998 z Bučovic. Naopak někdy zase křižanovický farář krátkodobě zastupoval nebo delší čas spravoval okolní farnosti (Letonice). V minulosti byli zdejší faráři i děkany dnes již zrušeného bučovického děkanství (František Vítek, Stanislav Pravec).

Území farnosti původně zahrnovalo obce Křižanovice, Rašovice, Konůvky, Jalový dvůr, Kepkov, Nížkovice a Kobeřice. Původní hrádek Kepkov a osada Konůvky zanikly v sutinách před rokem 1497. Nížkovice patřily pravděpodobně spolu se Slavkovem řádu Německých rytířů, v roce 1497 tu byla fara, která však zanikla v době jako fara křižanovická a snad na krátký čas byla obnovena po roce 1626. V roce 1653 nově vznikla odloučením z farnosti Žarošické farnost Dambořice, kam byly nově přifařeny Nížkovice a Kobeřice. Okolo roku 1672 byly však obě obce přifařeny ke Slavkovu. V roce 1690 byly obě obce dány ke znovuzřízené farnosti v Křižanovicích. V roce 1692 byla v Nížkovicích zřízena expozitura, v roce 1784 lokálie, která byla pak v roce 1859 povýšena na samostatnou farnost. Tím došlo definitivně k odloučení Nížkovic a Kobeřic od křižanovické farnosti. V Kobeřicích se fara připomíná v roce 1283 a 1374. Podobně jako v Křižanovicích a Nížkovicích i zde fara zanikla a byla pak i snad krátce obnovena. Od roku 1653 patřily Kobeřice pod Dambořice, od roku 1672 pod Slavkov a od roku 1690 pod Křižanovice. Od roku 1859 patřily pod nově zřízenou faru v Nížkovicích. V roce 1875 byla v Kobeřicích zřízena samostatná farnost.

Dnes tvoří farnost obce Křižanovice, Rašovice a Jalový dvůr, farnost patří do děkanství slavkovského, diecéze brněnské a je od roku 1998 spravována z Letonic. Posledním zde bydlícím křižanovickým farářem byl do roku 1992 P. Stanislav Pravec, do roku 2003 zde žil na odpočinku. Farnost patří k nejstarším a nejvýznamnějším v celém děkanství. Právě pro arcibiskupský patronát, i když na území jiné diecéze, do Křižanovic přicházeli kněží z celé Moravy i Čech, např. Jan hrabě Kolovrat Krakovský nebo ThDr. Jan Nepomuk Schneider.

Přehled duchovních správců farnosti Křižanovice od roku 1690: 1690-1708 P. Kristián Loucký 1708-1724 P. Jan František Němec 1724-1740 P. Karel Javorek 1740-1764 P. Tobiáš Toušek 1764-1768 P. Jan Uher 1768-1793 P. Jan Mandinec 1793-1818 P. František Čáp 1818-1837 P. Ignác Škoda 1837-1855 P. Štěpán Štětina 1856-1881 P. Jan hrabě Kolovrat Krakovský 1881 P. Jan Konečný 1881-1908 P. Jan Nepomuk Schneider 1909-1920 P. Karel Berger 1920 P. Jan Jelínek 1920-1922 P. Leopold Kolísek 1922 P. Antonín Moučka 1923-1937 P. Antonín Dohnal 1937 P. František Žatecký 1937-1941 P. Antonín Chvátal 1941-1942 P. Jan Mrva 1942-1951 P. Metoděj Nebojsa 1951-1959 P. František Šprta 1959-1960 P. Josef Hudec 1960-1973 P. František Vítek 1973-1977 P. Karel Sobotka 1977-1978 P. Josef Jan Budil, OSA 1978-1992 P. Stanislav Pravec 1992-1993 P. Oldřich Divácký 1993-1997 P. Maximilián Vladimír Filo, OPraem. 1998-2013 P. Jan Martin Bejček, OSB 2013-        P. František Nechvátal

Za jejich působení zde kaplanovali nebo vypomáhali tito kněží:

P. Antonín Sláma (1889-1890), P. František Horký (1890-1893), P. František Tošnar (1894-1908), P. Vojtěch Koudelka (1910-1911), P. Jan Jelínek (1920), P. Alois Boček (1935), P. František Hamerský (1938-1940), P. Jan Mrva (1941), P. Oldřich Navařík, CRV (1959-1960, 1991-1992), P. Jiří Sedláček, CRV (1991-1992) a P. Jiří Mikulášek (1996).  

(C) P. Bejček, 2012