Nová Ves nad Nisou, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů

Kostel Panny Marie – Pomocnice křesťanů se nalézá v horské obci Nová Ves nad Nisou na jižním okraji Jizerských hor. Ze severu obec ohraničuje méně výrazný Novoveský hřbet, z jihu pak mohutný Černostudniční hřbet, který zároveň Jizerské hory z jihu uzavírá. Nová Ves nad Nisou je poprvé zmiňována v Semilském urbáři z roku 1634 a po dlouhou dobu byl její katastr správně rozčleněn. Po opětovném ustálení se majetkových poměrů po třicetileté válce byla horní část obce i s osadou Horní Černou Studnicí přičleněna pod panství Smržovku, dolní část obce pak přináležela pod panství Malou Skálu. Z toho vyplývala i rozdílná příslušnost místních obyvatel k různým farním obvodům (Smržovka a Jablonec nad Nisou). Cennou památkou na počátky existence naší obce byl starý zvon z roku 1647, umístěný po dostavbě do věže původního dřevěného kostela v sousední Smržovce roku 1649, na němž bylo mezi ostatními dárci vylito jméno novoveského rychtáře, doslovně„ CasparOlbricht Richter zvNeydorf“. Zvon byl po postavení barokního kamenného farního kostela sv. Archanděla Michaela(vysvěcen 1781)do něj přenesen, unikl několika rekvizicím zvonů, aby nakonec zanikl při požáru chrámu v roce 1967.

Po dobu správní roztříštěnosti obce nebylo možno pomýšlet na vlastní svatostánek v obci.Po zrušení panské správy v roce 1850 vzniká z horní části obce a osady Horní Černé Studnice samostatná obec, v roce 1876 se k ní připojuje konečně také dolní část obce, patřící do té doby správně pod Kokonín spolu s Vrkoslavicemi.

V roce 1853 zakoupila obec dům č.p.15 a zřídila v něm stálou školu. Místo na ni nebylo vybráno náhodně. Dům stál na pomezí horní a dolní části obce nedaleko středového návrší, kterým kdysi rovněž procházela stará panská hranice. Návrší nikoliv bezejmenného. V Tereziánském katastru nesou pozemky na návrší pojmenování Vogelherdberg – tedy Kopec s čihadlem nebo jen Čihadlo. Prastaré čihařské řemeslo ke zdejšímu kraji neodmyslitelně patřilo. Bylo jediným způsobem lovu, který mohli vykonávat prostí lidé bez povolení vrchnosti. Na návrších a vrchovištích před dřevěným přístřeškem v kleci poskakovali volaví ptáci a svým hlasem k sobě vábili hejna tažných ptáků. Ti nic netušíc sedali na lep, byli chytáni do důmyslných pastí.Z počátku 17. století pochází zřejmě i tento název, který je dokladem nejstarších dějin obce. Návrší bylo původně z velké části zalesněno a ještě indikační skica z roku 1843 ukazuje zalesněná území v centru obce tam, kde bychom si les dnes stěží dokázali představit.

Díky několikaletému společnému úsilí zdejších obyvatel vznikl v letech 1894/95 nový areál hřbitova. A opět na stejném návrší, zvaném však tehdy již jako Teprberg – Tepperův kopec nebo snad Hrnčířský kopec podle majitele usedlosti č.44 zvaného či přezdívaného Tepper („Hrnčíř“). Dle místního podání měl onen Tepper ve svém domě pálit hrnce. Dokladem toho by mohla být velká komínová pec a zvláštní kamenné výklenky v kamenné zdi nad domem.Památkou na Teppera a jeho velmi početnou rodinu je také prastará dřevěná lavice v roubené části stavení, obepínající prostornou místnost ze tří stran.

Hřbitov byl vystavěn stavitelem Franzem Kaudelou z Jablonce spolu se studnou, oplocením z otesaných žulových kvádrů ze dvou stran, centrálním křížem, kůlnou a márnicíse zvoničkou na střeše.

V té době v obci působilo 9 spolků, přičemž první byl v obci založen již v roce 1865.Potřeba sdružovat se, něco společně vytvořit, poveselit se, stále sílila a místní spolky a místní obyvatelé začali pociťovat absenci prostoru vhodného pro pořádání větších slavností. Konečně 5. července 1914 byl Okrašlovacím spolkem ve spolupráci s obcí na Teprberku v sousedství hřbitova veřejnosti slavnostně předán park o rozloze cca 1 ha s prostorem pro pořádání oslav (Festplatz). V tom roce již v obci působilo 21 spolků. Od té doby se na návrší v centru obce odehrávalo mnoho menších i větších slavností, společenských i sportovních událostí obce.V roce 1923 byla Okrašlovacím spolkem vystavěna na okraji parku tzv. Kafová bouda, poskytující potřebné zázemí při lidových slavnostech. O tom, jak šťastná myšlenka to byla, svědčí jeho využívání k týmž účelům až do dnešních časů (dnešní „bufet“ TJ Vesko).

Samostatná obec se postupně rozvíjela a místní obyvatelé začali pociťovat potřebu vlastního svatostánku v obci.Vizi vystavět si vlastní svatostánek definoval tehdejší starosta obce Konrad König starší v roce 1913 v provolání místním občanům. 5.května 1913 byly na shromáždění obyvatel Nové Vsi a Horní Černé Studnice položeny pevné základy Spolku pro výstavbu katolického kostela a započaly diskuze o vhodném místě pro budoucí stavbu. Vybrán byl stavební pozemek, situovaný opět na středovém návrší v sousedství místního hřbitova a parku.Doba však tak náročnému projektu příliš nepřála. 1. světová válka s poválečnou hospodářskou krizí znemožňovala zajistit dostatek finančních prostředků. Přesto byl v polovině 30. let z několika návrhů vybrán projekt renomovaného jabloneckého architekta a stavitele Maxe Dauta a ten byl následně s několika kompromisy způsobenými finančními obtížemi také realizován.

16. května 1935 byl konečně položen základní kámen kostela. 24. června 1936, v rámci slavností, byly na věž ještě nedokončeného kostela vyzdviženy zvony, 30. srpna 1936 byl kostel za účasti litoměřického biskupa slavnostně vysvěcen. Interiér kostela ukrývá původní mobiliář, chloubou kostela jsou krásné okenní vitráže. Dodnes se návštěvník kostela může seznámit se jmény mecenášů kostela, zvěčněných právě na mobiliáři a okenních vitrážích.

Během druhé světové války přišel kostel o tři své zvony, stavebně byl i přes velké zadlužení Spolku pro výstavbu kostela naštěstí dokončen.

Po druhé světové válce s výměnou obyvatelstva se změnilo mnohé, místní kostel však i v této době nalézal své ochránce a dobrodince. Jeho bezprostřední okolí však postupně zarostlo náletovými dřevinami, místní hřbitov zpustnul. Prostor pro slavnosti s parkem byl shledán jako optimální pro pořádání fotbalových utkání, park postupně ustoupil a díky tomu tu mohlo vzniknout plnohodnotné fotbalové hřiště místní TJ Sokol Nová Ves, dokončenému v roce 1957.

Návrší v následujících letech žilo nejen sportem, krom fotbalu se tu odehrávaly i přespolní běhy, ale také dětské dny a další akce pro děti, občas sem zavítali hasiči se svými závody a v prostoru mezi hřištěm a kostelem, do doby, než prostor zarostl zcela, se zde pořádala lidová slavnost –pálení čarodějnic spojené s oslavou osvobození.

Po narovnání společenských poměrů v roce 1989 obyvatelé a spolky získaly znovu potřebnou volnost. I nadále tu svou činnost rozvíjí místní tělovýchovná jednota pod hlavičkou TJ Vesno Nová Ves a na návrší se po letech vrátily v tradičnější podobě také Čarodějnice.Od konce devadesátých let jsou v kostele Panny Marie místními nadšenci krom pravidelných bohoslužeb pořádány nepravidelně koncerty.

V roce 2008 převzal kostel do své péčeNovoveský okrašlovací spolek, jenž kostel i jeho okolí v postupných krocích zvelebuje. V roce 2009 proběhla rekonstrukce okolí kostela, po dokončení terénních úprav byla vysazena jeřabinová alej na jihozápadní straně prostranství, obcí byla realizována rozsáhlá úprava přilehlého veřejného prostranství včetně zřízení dětského hřiště a proběhly také významné úpravy nedalekého místního hřbitova včetně renovace středového kříže a znovuzřízení hřbitovní zvonice.  Již čtvrtým rokem probíhá finančně nákladná renovace deseti okenních vitráží, která si vyžádala nemalé úsilí spolku a byla možná jen díky velkorysé podpoře našich příznivců. Vletošním roce bude obnova završena. V postupných krocích proběhla rovněž finančně velmi nákladná obnova střešního pláště na věži kostela, zádveří, presbytáři a sakristii. Před námi je obnova finančně nejnáročnější části střechy nad hlavní lodí.

V budoucnu nás čeká obnova okenic na věži kostela, obnova fasády, oprava harmonia, oprava vstupního schodiště atd.

Kostel Panny Marie – Pomocnice křesťanůje jednou v měsíci místem konání bohoslužeb. Díky zde pořádaným kulturním akcím se staljedním s center kulturního a společenského života naší obce.