Litomyšl, kostel sv. Anny

Stručné nastínění historie chrámu Barokní hřbitovní kostel sv. Anny je bezesporu překrásnou ukázkou českého raného baroka a jako takový je současně nedílnou součástí historie Litomyšle. Jakkoli působí vedle jiných litomyšlských barokních staveb poměrně nenápadným dojmem, sehrál kostel sv. Anny během historie nezanedbatelnou úlohu. V sedmdesátých letech sedmnáctého století, tedy v době, kdy litomyšlské panství vlastnili Trautmannsdorfové, se na tomto místě rozprostíraly zahrady, kde se údajně scházeli kacíři z města a okolí. Když se o tom dozvěděla hraběnka Marie Anna z Trautmannsdorfu, známá svou bezbřehou zbožností, rozhodla se ukázat kacířům, kdo je tady pánem. Za tímto účelem zde začala budovat poutní kostel. Stavba započala roku 1670 a již o dva roky později byly práce na kostele hotovy. Zasvěcen byl svaté Anně, patronce matek a manželství. Výstavbu kostela vedl pravděpodobně český architekt italského původu Antonio Alfieri, jenž tehdy pracoval v hraběcích službách. Anenský kostel se postupem času stal cílem oblíbených výročních poutí. V poslední třetině 18. stol. vešel v platnost výnos císaře Josefa II., ve kterém z hygienických důvodů výslovně zakazoval pohřbívání zemřelých uvnitř hradeb. Dosavadní hřbitovy se tedy začaly masově rušit a pohřebiště byla přesouvána vně městská opevnění. To se pochopitelně týkalo i Litomyšle, kde se zdálo být nejvhodnějším místem pro založení nového hřbitova právě nejbližší okolí kostela sv. Anny, který se tím pádem stal kostelem hřbitovním a setrvává jím až dodnes. Kostel byl nedávno rekonstruován a od 28. září 2012 je znovu v provozu. Život kostela v současnosti Od r. 2012 je kostel znovu katolickou církví užíván pro zádušní bohoslužby, příležitostně se zde konají i standartní mše svaté (např. na svátek sv. Anny, popřípadě sv. Václava, rovněž tak o svátku všech věrných zemřelých - tedy o dušičkách). Anenský kostel se tak stal plnohodnotně užívaným sakrálním prostorem zdejší farnosti a vítaným ozvláštněním náboženského života mítních věřících.