Louny, kostel sv. Mikuláše

Římskokatolický kostel sv. Mikuláše v Lounech, zdařilé dílo „vladislavské gotiky“, které dodnes oslovuje zástupy poutníků ale i uměnímilovných turistů, byl v roce 1995 prohlášen za národní kulturní památku.

Chrám byl založen současně s městem v 60. letech 13. století a to na jeho nejvyšším místě uvnitř hradeb. Kolem kostela byl hřbitov, u něj fara a škola.

Z této nejstarší doby se dochovala pouze mohutná věž (vysoká 60 m), kterou ničivý požár města 25. března 1517 poškodil nejméně. V prvním patře věže je místnost zvaná klenotnice, která sloužila jako trezor pro nejcennější městská privilegia, kostelní poklady a další cennosti. Nad stolicemi s pěti zvony, v úrovni ochozu, je byt hlásného, který zde mohl varovat měšťany při nebezpečí požáru či přepadení, nebo oznamovat příjezd významnějších jezdců. Pouze věžní hodiny, které byly umístěny v třídílném vikýři vysoké střechy, se nedochovaly.

V letech 1520-1538 byla realizována stavba nové kostelní lodi v pozdně-gotickém slohu - pravděpodobně dle projektu královského architekta Benedikta Rieda z Piestingu (u nás známějšího jako Rejt z Pístova, či Beneš z Loun). Tento velikán byl také jako první v lounském kostele roku 1534 pohřben. Bylo to právě v době, kdy se nad již hotovými, poměrně tenkými obvodovými zdmi s opěrnými pilíři budovala ona proslulá stanová střecha, kterou Ried zakryl i Vladislavský sál Pražského hradu a chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Jedině v Lounech se však dochoval původní krov střechy. Významný podíl na stavbě měli i Riedovi žáci, mistr Pavel z Pardubic a parléř Filip z Wimpfen. Pýchou exteriéru kostela je rovněž jižní vchod s předsíňkou s obloukem ve tvaru "oslího hřbetu", se síťovou klenbou a portálem zdobeným renesančními ornamenty kolem dveří.

Interiér kostela

Vnitřek stavby přejímá styl pozdní „sálové gotiky“; jeden síňový prostor je zde tvořen třemi stejně vysokými loďmi, které jsou rozděleny jen šesti štíhlými osmibokými sloupy. Ty podpírají krouženou síťovou klenbou s přetínanými žebry, která nad kůrem vybíhají do visutého svorníku. Prostor osvětluje sedmnáct vysokých oken zakončených jemnou kružbou. Několik z nich oživují vitráže - obrazy na skle z počátku 20. století.

Perlou vnitřního vybavení chrámu je kamenná kazatelna z roku 1540 zdobená slepou kružbou s trojlístky a liliemi. Vchod na ni překlenul oblouk ve tvaru „oslího hřbetu“ ozdoben akantovými listy a dvěma figurkami kameníků.

Cínovou křtitelnici odlil roku 1518 lounský kovář Václav Klatovský. Kousek za ní je v renesančním portálu, který dříve vedl ke škole, zazděn náhrobní kámen pana Jana Hrušky z Března. Bronzovou část náhrobku slil roku 1568 proslulý zvonařský mistr Brikcí z Cimperka.

Dubové lavice z roku 1693 zhotovil blíže neznámý truhlářský mistr z Mostu. Na bocích nesou symbol města Loun - měsíc s hvězdou.

Tři monumentální barokní oltáře z lipového dřeva, zhotovené v letech 1701-1706, byly objednány u pražských umělců. Sochy jsou z dílny řezbářů Jeronýma Kohla a Františka Preisse, truhlářské práce provedl Marek Nonnenmacher a obrazy namaloval Jan Jiří Schummer. Jedinečně dochovaný model těchto oltářů (dnes ve sbírkách Národního muzea) i samotné dílo vypovídá o době, kdy se klasické formy raného baroka (hlavní oltář uprostřed) rozvíjejí do rozevlátých a mnohem dynamičtějších tvarů akantových rozvilin. Ty našly své uplatnění u obou bočních oltářů, které tak patří mezi první a zároveň největší díla svého druhu. K polychromii a zlacení kvůli nedostatku finančních prostředků nikdy nedošlo a oltáře si tak ponechaly svůj charakteristický, přirozeně dřevěný ráz.

Na hlavním oltáři vidíme „Narození Páně“, v nástavci pak obraz sv. Mikuláše. Po stranách stojí nadživotní sochy sv. Vojtěcha a Prokopa, v patře pak plastiky svatých Kateřiny, Barbory, Václava a Leopolda.

Jižní oltář nese obrazy Kázání sv. Jana Křtitele a nad ním sv. Jana Evangelisty (kopie z 19. stol.). Na protější straně vidíme oltář Nanebevzetí P. Marie a Nejsvětější Trojice.

Romantické Varhany v pseudogotické skříni postavil roku 1887 pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr. V té době probíhala puristická rekonstrukce chrámu podle architekta Josefa Mockera. Zasáhla zejména jeho interiér: zmizelo sedm postranních oltářů, stříška nad kazatelnou a další barokní a „pozdější doplňky“.

Mistrovským dílem je soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty z roku 1939 od sochaře Františka Charváta z Kutné Hory. Hluboké reliéfy jsou vyřezané podle obrazů Martina von Feuersteina, pozdního představitele nazaretského uměleckého směru. V téže době (1934) byla pořízena i velká socha Madony z dílny pelhřimovského řezbáře J. Hubáčka.

Mše svatá je každou neděli od 9:00, ve všedních dnech obvykle po - pá od 17:30 (od 1.12. do 28.2. od 16:30), a so v 8:00 (viz pořad bohoslužeb). Kostel je od května do září otevřen 10:00-17:00 mimo pondělí; výstup na věž stojí 20,- Kč.