Soběšovice, kostel Navštívení Panny Marie

Soběšovice měly svůj kostel odedávna. Byl dřevěný a až do reformace ve správě místního kněze. K soběšovické farnosti do konce 16. století patřily i Žermanice. Po roce 1654 už patřily Soběšovice k farnosti domaslavické. V letech 1788 -1789 byl dřevěný kostel nahrazen novým, již zděným. Ani jeden z těchto kostelů však nestál na místě nynějšího kostela. Místo, kde byl kostel, hřbitov a škola, je zatopeno vodou údolní přehrady Žermanice. Poslední bohoslužba v původním kostele se konala 28. října 1956. Pak se začalo s odvozem vnitřního zařízení, byla demontována věž i střecha a zdi byly rozstříleny.

Tímto okamžikem se začíná psát historie tohoto nového kostela. Při předběžných jednáních bylo přislíbeno, že kostel, stejně jako hřbitov a škola, budou na jiném místě znovu vystavěny. Když občané Soběšovic viděli, že daný slib se sice plní v případě hřbitova a školy, ale ne již náhrady za starý kostel, začali se nespokojeně domáhat nápravy u příslušných úřadů. Po velmi složitých jednáních byl 16. dubna 1957 vydán souhlas se stavbou a občané Soběšovic začali stavět kostel svépomocí. Dne 27. října 1957 byl slavnostně posvěcen základní kámen. Rozměry tohoto kostela jsou téměř shodné s kostelem původním a to hlavně proto, aby mohl být využit stavební materiál ze zbouraného kostela v zátopovém prostoru. Na stavbu nebyl poskytnut žádný státní příspěvek. Práce byly prováděny v dobrovolných brigádách, ve složitých podmínkách a často doslova „na koleně". Během měsíce října 1961 byla stavba dokončena. 27. října 1961 byl kostel posvěcen Msgre. Dr. Františkem Onderkem.

Tento náš kostel není tak hodnotný svým stavebním slohem ani dlouhou historií, ale má především hodnotu morální, kterou do ní vložili všichni, kdo za něj bojovali a přiložili ruku k dílu na jeho postavení. Je to jeden z mála kostelů v naši zemi postavených v 50. letech 20. století.