Píšť, kostel sv. Vavřince a Mariánské poutní místo Panny Marie Częstochovské

Nespornou dominantu Píště tvoří majestátní kostel sv. Vavřince. Snad každého návštěvníka zaujme svou velikostí a citelně laděným exteriérem, zejména charakteristickou barokní věží zakončenou cibulovitou bání s lucernou. Díky široké hlavní a příčné lodi je i mimořádně prostorný. Ve srovnání s ostatními vesnickými kostely tedy působí podstatně masivněji. Avšak současnou podobu mu vtiskli „relativně nedávno“, teprve před 110 lety, kdy byl již nevyhovující jednolodní kostel z roku 1743 rozšířen o transept a presbytář. Přestavbou sice zanikly unikátní barokní oratoře s točitými schodišti v síle zdiva, ale vznikla nádherná secesní výzdoba pokrývající klenby a tři oltáře. Secesní fresky bohužel vzaly za své v 50. letech, neboť rychle podléhaly zubu času. Podobně musela být odstraněna i květovaná štuková výzdoba římsy. Výmalba však byla nahrazena zdařilými pseudobarokními freskami, které budí dokonalé zdání autenticity a jen málokdo by očekával, že jsou staré teprve 50 let. Z původního barokního inventáře se mnoho nedochovalo. Za zmínku stojí oltářní obraz Černé Matky Boží starý 300 let, který byl do kostela darován jako díkůvzdání za záchranu života. Obraz byl 16. 6. 2001 korunován papežskými korunkami a dne 12. 6. 2002 ustanovil biskup ostravsko-opavský toto místo jako zasvěcené modlitbám za mír a usmíření mezi národy. Dále je v kostele rozmístěno několik barokních obrazů a soch ničím neobvyklých. Vzácností je bohatě zdobená barokní monstrance a některé liturgické oděvy, např. starší kasule a pluviály. Většina zajímavostí, kterými se Píšť mohla chlubit, se bohužel nedochovala. Ať již zmíněné oratoře, secesní výzdoba, tak dva středověké smírčí kříže, či unikátní farní špýchar. Vše podlehlo „modernizaci“. V roce 2003 byla dokončena v areálu poutního místa venkovní Křížová cesta s oddechovou a parkovou částí. Jednotlivá zastavení Křížové cesty keramických reliéfů vytvořila PaedDr. Kateřina Pavlicová. Naprosto unikátní a nepřehlédnutelná je neogotická fara z režného zdiva. Pro Hlučínsko je fenomén červené cihly typický a v každé vesnici má své zastoupení v podobě kostela, kaple, profánních staveb, či naprosto ojediněle - jako v Píšti - v podobě fary. Na místě původní roubené, avšak omítnuté farní budovy ji v roce 1897 postavil tehdejší dvorní architekt knížete Lichnowského Julius Lundwall. Byla to doba čilého stavebního ruchu, neboť nedlouho poté došlo i na rozšíření kostela. Klíčovou roli zde hrál právě rod Lichnowských, jenž držel nad místním kostelem patronátní právo, a tudíž nesl na svých bedrech i značnou část finančních nákladů. Dodnes můžeme nad průčelím kostela i fary pozorovat jejich erb s vinnými ratolestmi. Při chrámu působí již 65 let chrámový sbor a přes 20 let schola. Kostel je místem nejen setkávání a uctívání Páně, ale také předmětem neustálého ruchu. Prakticky pořád probíhá nějaká rekonstrukce. Za posledních 20 let jsme stihli kostel opatřit novou omítkou vně i uvnitř, vyměnit měděnou báň na věži, osadit nové zvony, vybudovat křížovou cestu a nové sociální zařízení, položit novou střešní krytinu a v současnosti probíhá stavba nových varhan. Kostel je také významným kulturním činitelem. Za působení současného duchovního správce v jeho zdech proběhly desítky koncertů za účasti místních i hostujících sólistů a souborů. Tradicí se stal každoroční Odpustový koncert, na kterém vystupují kromě domácích umělců i pozvaní hosté. Místní svatovavřinecký chrám tedy není jen svatyní, dominantou, či památkou, ale živoucím organismem v srdci obce.