Praha 16 - Radotín, modlitebna Karla Farského

"Bylo to v létě r. 1921, kdy bratr František Váňa, technický úředník, dotazoval se bratra Bedřicha Ryšánka, o němž mu bylo známo, že se s církví římsko-katolickou rozešel, co a jak podniknouti ve věci nové církve československé v Radotíně. Ihned dotazoval se br. Fr. Váňa tu a tam občanů obce radotínské, zda by bylo možné svolati ustanovující schůzi lidí pokrokového názoru na záležitosti duchovní a hlavně těch, kteří snad již se k nové církvi československé přihlásili." Tak znějí první slova B. Ryšánkem psané kroniky obce, jež se rodila pomalu jako mladší sourozenec nedaleké obce na Zbraslavi.

První setkání křesťanů tohoto „nového typu“ při pražském Radotíně se odehrála 22. července 1921 v hostinci u „Gambrínů“.

Velmi záhy se k nově vzniklému společenství připojuje na 52 členů. Duchovní správy se ujímá nadšený farář nové církve Josef Štalmach, římský kněz, který opouští své zázemí Zbraslavského kláštera. Ke Štalmachovi se přidává veliká pomoc v osobě učitele Vaňka z Nuslí.

Zpočátku sporá setkání se mění v masovou přístupovou událost, když v srpnu 1921 začínají nevídané zástupy místních navštěvovat bohoslužby konané v nedalekém sadu.

Blížící se zima donutila mladou církev, která slavila svá setkání pod otevřeným nebem, aby se poohlédla po důstojném uzavřeném prostoru.Při hledání společných bohoslužebných prostor našla Církev československá spojence v bratrech a sestrách Církve českobratrské evangelické. Spolupráce začala v roce 1923, kdy započaly pravidelné vánoční besídky, kde byla udílena nadílka dětem. S hospodářskou krizí byly při besídce předávány balíčky i chudým příslušníkům.

Zpočátko město církvím popustilo místnost kreslírny v obecním domě č.p.23. Koncem roku 1925 tak obě spřátelená společenství nachází společný prostor v obecní budově. V roce 1928 se načas bohoslužebný prostor stěhuje do jedné z tříd místní obecné školy.

Evangeličtí bratři v roce 1933 řeší tíživou otázku bohoslužebných prostor tak, že si horlivým úsilím vlastních členů našetří na zbudování vlastního chrámu v ulici Na betonce. Ve chvíli, kdy je „čechoslovákům“ zpočátku roku 1938 znemožněno užívat zasedací síň obecního domu, jsou evangelíci přirozenými partnery. 13. února 1938 "čechoslováci" poprvé vstoupili do chrámu Páně našich českobratrských přátel. Stejně jako oni i my se stali nezávislými na Zbraslavské obci, a tak byla ustanovena Náboženská obec Církve československé v Radotíně z rozhodnutí Ministerstva školství a národní osvěty č.j. 102-116/39 V/2. Farářem nové obce čítající 1087 členů a rozprostírající se přes obce Kosoř, Lochkov, Radotín, Roblín, Slivenec, Třebotov a Vonoklasy je výnosem zemského úřadu a diecézní radou ustanoven katecheta Karel Rataj.

Nedaleko evangelického sboru v Nerudově (později Prvomájová) ulici bydlel od roku 1939 farář Rataj. Tam byl též již v roce 1941 přestěhován farní úřad. První polovina tohoto domu byla církví v roce 1950 zakoupena, a tak se bohoslužebné aktivity obce opět stěhovaly – tentokrát do suterénní místnosti zakoupeného domu. V roce 1976 obec díky několika bezúročným půjčkám skoupila i druhou část domu. V roce 1980 se modlitebna přestěhovala do prvního patra domu, kde sídlí a slouží živému církevnímu společenství dodnes pod názvem modlitebna Dr. Karla Farského