Želiv, opatský chrám Narození Panny Marie

Původní klášterní kostel Narození Panny Marie byl postaven v polovině 12. století v románském slohu. Při velkém požáru celého kláštera roku 1375 chrám vyhořel a byl přestavěn v gotickém slohu. Velkou ránou pro kostel byly husitské války, v letech 1420 a 1424 byl klášter vypleněn a kostel byl velmi těžce pobořen, došlo k provalení jeho stropu. Po skočení husitských válek se bratři premonstráti snažili chrám obnovit. Podařilo se jim to až v roce 1462, kdy byla dokončena obnova chóru klášterního chrámu, v němž byl vztyčen hlavní oltář. Z této doby také pochází klenba presbytáře. Dataci do roku 1462 dokládá nápis na staré oltářní mense, zachované za dnešním hlavním oltářem. Po konfiskaci kláštera roku 1467 nebyl kostel nijak upravován po dobu více než 150 let a chátral, protože premonstráti byli vyhnání a živořili v nedaleké Jihlavě. Po vykoupení kláštera roku 1623 strahovským opatem Kašparem z Questenberka, dochází k obnovení premonstrátského řádu v Želivě. Ihned se začala stavět nová kvadratura a přestavovat kostel v trojlodní baziliku v čele s dvěma věžemi. Nový kostel byl dokončen roku 1630 a vysvěcen kardinálem Arnoštem Harrachem. Roku 1712 však klášter postihnul znovu velký požár, který zcela zničil nově dostavěný konvent a kostel také do základů vyhořel. Vystavěné trojlodí se zřítilo. Obnova klášterního chrámu byla započata roku 1714 za účasti architekta J. Sanitiho, který je navrhl vystavět ve slohu gotizujícího baroka. Tuto podobu si zachoval kostel až do dnešní doby. Podle jeho plánu byl upraven i vnitřek kostela. Charakteristické pro Santiniho je goticko-barokní pojetí stropu kostela a vynikají řešení kostelních oken, které osvětlují jak kůr, tak i lodě kostela. Zařízení kostela a chóru je velmi hodnotné, pochází z dob vrcholného baroka, za zvláštní zmínku stojí také vybavení opatské sakristie, ve které jsou velmi zachovalé barokní skříně a dřevěné ostění stěn. Hlavní oltář pochází z první třetiny 18 století, postranní oltáře byly vytvořeny v polovině 18 století. Ani při opravách v letech 1884- 85 kostela se nenarušila základní „santiniovská“ dispozice stavby. V roce 1907 při velké požáru opatství a Trčkova hradu začala hořet i jižní věž v průčelí kostela, naštěstí byla hrdinstvím místních lidí uhašena a kostel byl uchráněn před dalším požárem. V letech 1916 – 1917 akademický sochař Čeněk Vosmík rodák z Humpolce podílel na výzdobě kostela. V prvním roce vznikla socha Panny Marie, která v pravé ruce chová Ježíška. Po její pravici umístil anděla s křížem a na levé straně anděla s monstrancí. Na schodiště před kostel pak o rok později přibyla socha sv. Cyrila v mnišském hábitu s knihou a skříňkou s ostatky sv. Klimenta (vlevo) a socha sv. Metoděje jako biskupa s berlou a mitrou (vpravo) v nadživotní velikosti. Poslední opravy proběhly v letech 2006 - 2008 kdy byl kostel ochráněn proti vlhkosti a byly restaurovány zpovědnice a boční oltáře.