Tábor, klášterní kostel Narození P. Marie

Klášterní kostel Narození Panny Marie postavili v Táboře augustiniáni v 17. století. Základní kámen byl položen 8. září 1642, v den svátku Narození Panny Marie - odtud zasvěcení kostela. Stavební materiál byl získán ze zbořených domů - celkem jich bylo v daném prostoru zbořeno 44. Stavba pokračovala velmi pomalu, neboť na konci 30leté války byl Tábor zpustošen od Švédů a černým morem. Pod celým kostelem byla vybudována rozsáhlá krypta, do které byly roku 1708 přeneseny pozůstatky pohřbených šlechticů a měšťanů. Celá stavba klášterního komplexu byla dokončena roku 1666 ve stylu italského baroka. Stavbu vedl významný stavitel té doby pražský Ital Antonio de Alfieri. Před klášterem byly odkoupeny další domy a vytvořeno Klášterní náměstí, dnes zvané Mikuláše z Husi. Od roku 1782 začal císař Josef II. rušit kláštery řádů, jež vedly rozjímavý život. I augustiniáni v táborském klášteře byli ponecháni "do vymření". A tak r. 1816 odešel poslední řeholník do kláštera ve Lnářích a kostel Narození Panny Marie zůstal jako filiální v táborské farnosti. Klášter pak sloužil postupně jako vězení, kasárna a dnes je v něm sídlo Husitského muzea.

Kostel je orientován kněžištěm na západní stranu, tato výjimka byla povolena vzhledem k přístupu. Průčelí zdobí sochy sv. Augustina a sv. Moniky. Hlavní oltář a krásná kazatelna se honosí bohatými ozdobami rokokovými. Z postranních oltářů byly ponechány jen čtyři. Další dva byly přesunuty do děkanského kostela a dva do kostela v Dražicích.