Žlutice-Skoky, poutní kostel Navštívení Panny Marie

U zrodu tohoto kdysi velmi slavného a hojně navštěvovaného mariánského poutního místa stála kopie milostného obrazu Panny Marie Pomocnice z německého Pasova, kterou namaloval toužimský malíř Johann W. Richter v roce 1717 pro stavitele zdejší barokní kaple, místního sedláka Adama Lienerta. Zdejší obraz, později známý pod lidovým označením Panenka Skákavá, proslul četnými zázraky. Ty a příliv poutníků, kterých bývalo i přes čtyřicet tisíc ročně, vedly zdejší údrčskou vrchnost, markraběte Ludvíka Jiřího z Baden-Badenu, ke stavbě dnešního poutního kostela. Stavbu vedl v l. 1736-38 stavitel Johann Schmied z Útviny. Kostel spravovali od roku 1740 tepelští premonstráti, kteří při něm v roce 1748 zřídili klášterní superiorát. Obec Skoky, připomínaná k r. 1513 jako součást blízké Údrče, zvaná dříve také Mariánské Skoky, zanikla při výstavbě Žlutické přehradní nádrže koncem 60. let 20. stol. Kostel patřící Kanonii premonstrátů v Teplé byl na přelomu tisíciletí vyrabován a těžce poškozen zloději, kteří v roce 2006 kvůli měděné krytině strhli sanktusník i střechy věží na zem. Od r. 2006 probíhají aktivity na jeho záchranu a oživení. K tradičním dvěma poutím, 1. května a první neděli v červenci, přibyly další kulturní a společenské aktivity, organizované pod vedením občanského sdružení Pod střechou. Skoky jsou od roku 2010 cílem mariánské poutní Skokovské stezky. Kostel je zpřístupňován nepravidelně, během poutní sezóny v červenci a srpnu zpravidla denně, zatím ovšem bez pravidelné duchovní služby, poutníkům slouží kopie milostného obrazu Panny Marie Pomocnice ze Skoků. Více informací na http://www.skoky.eu Jednolodní kostel vystavěný v letech 1736-38 stojí na umělé terase, která vyplňuje bývalou náves. Terasa je odvodňována soustavou dvou štol, které ústí pod terasou do rybníčka. Monumentálnímu průčelí kostela dominují dvě masivní věže zakončené báněmi s lucernami a cibulkami s hrotnicemi, na nichž bývaly mariánské hvězdy. Na obdélnou loď navazuje užší presbytář s dvojicí postranních sakristií. Vstup do lodi tvoří hlavní a dva boční vstupy s okovanými vraty. Vnější vzhled kostela a polovalbová střecha pochází z poslední rekonstrukce z let 1903-4. Mezi věžemi je předsíň, z ní jsou přístupné prostory věží se schodištěm, sklepem a bývalou kaplí v podvěží. Loď je sklenuta třemi poli falešné dřevěné klenby, s malbami. Interiér člení bohatá štuková výzdoba se svazkovými pilastry, na kůru je torzo varhan z roku 1906. V presbytáři se nachází torzo hlavního oltáře z poloviny 18. století, má dvě části, vlastní oltář byl baldachýnový, za ním jsou kulisovitě řazené, bohatě řezané a zdobené oltářní stěny s dvouramenným schodištěm k obrazu zdejší Madony, který byl pohyblivě usazen v pevném předním rámu. Pod obrazem integrovaný stupínek s klekátkem a obětní pokladnou. Nad brankami schodiště stávaly zlacené sochy sv. Anny a Jáchyma. V zadní stěně oltářního stolu otvory pro posvěcování devočních předmětů. Sakristie jsou do presbytáře otevřeny posuvnými okny, původně s bohatě kovanými mřížemi, východní sakristie sloužila také jako panská oratoř. Klenba presbytáře je valená a zděná. V lodi jsou dva boční oltáře z doby kolem r. 1760, bohatě zdobené se zlacenými reliéfy, obrazy a sochami, zasvěcené sv. Josefu a Janu Nepomuckému. Ve výklencích lodi čtyři velké sochy sv. Norberta, Gilberta, Krista a Immaculaty. Bohatě zdobená kazatelna z roku 1767. Ze čtyř barokních zpovědnic dochovány dvě (další čtyři bývaly původně i vně kostela), vybavení kostela doplňují bohatě řezané lavice. V mobiliáři kostela se dále nacházela řada dalších předmětů a zařízení, např. relikviáře, oltáře, sochy, obrazy a také čtyři zvony. Většina zařízení byla rozkradena nebo zničena vandaly, zbytek, včetně nejcenějšího obrazu Panenky Skákavé, je uložen v depozitářích a muzeu. Kostel byl po roce 2006 zakonzervován a čeká na renovaci.