Telč, kostel sv. Jakuba Staršího

Kostel zasvěcený sv. apoštolu Jakubovi je duchovním centrem telčské farnosti.

Původní kostel byl dostavěn pravděpodobně roku 1273, o jeho podobě ale nemáme podrobnějších zpráv. Roku 1372 se zde připomíná fara. Roku 1386 kostel spolu se sedmadvaceti mešťanskými domi vyhořel při požáru, který se rozšířil z blízké sladovny. Další svatojakubský farář se uvádí až r. 1417, v době husitských válek byl ale kostel znovu zničen a znovu dokončen až asi v polovině 15. století. Roku 1643 byl k lodi nákladem hejtmana Ladislava z Veitmile přistavěn kůr, po r. 1645, kdy do Telče přišli Jezuité, pak byla přistavěna sakristie a jiné místnosti, sloužící řeholníkům. Roku 1737 pak byla přistavěna chodba s výjevy křížové cesty. Zajímavostí je, že r. 1891 byla její okna zasklena, tento stav se ale nezachvoal.

Roku 1879 byl pořízen nový hlavní oltář podle nákresů Josefa Mockra. Roku 1892 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce: byly odstraněny přístavky, postavené pro Jezuity, čímž kostel prosvětlil. Byla pořízena barevná okna, nová kazatelna, postavena saktusová věžička.

Roku 1961 musel být kostel znovu uzavřen; pro velké naklonění věže a četné trhliny bylo přistoupeno ke statickému zajištění. V souvislosti s ním došlo i k větší celkové rekonstrukci, na níž se z velké části obětavě podíleli místní farníci. Na podzim r. 1988 byl posvěcen nový obětní stůl a kostel byl po 27 letech vrácen svému účelu.

Na novogotickém hlavním oltáři jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje a dv. apoštolů Petra a Jana, na vrchu oltáře pak sv. Jakuba.  V presbytáři je obětní stůl z mrákotínské žuly. Na oknech v presbytáři jsou postavy sv. Františka z Pauly, sv. Mikuláše, sv. Aloise, sv. Leopolda a sv. Josefa, na oknech v lodi jsou postavy P. Marie a sv. Kateřiny na jednom okně, na druhém pak sv. Jana Nepomuckého a sv. Johanny. Zbytek oken je ozdoben dekorativní malbou. V kostele je obnovena část původní freskové výzdoby, znázorňující sv. Kryštova, přenášejícího Ježíška. Pod freskami je barokní oltář P. Marie, na protější straně pak oltář s ostatky sv. Markéty, oba z umělého mramoru. Zbylé dva boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a sv. Šebastiánovi.

Největší telčské varhany byly postaveny roku 1725 dačickým varhanářem. Na sloupu pod kůrem je zavěšena kartuše se znakem Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka z r. 1760. V blízkosti kůru je ve zdi zasazen náhrobek Anny se Šlejnic, druhé manželky Zachariáše z Hradce.

V boční kapli je barokní křtitelnice s umělecky kovanou mříží a oltář Nejsvětějšího srdce Páně. V předsíni kostela jsou desky se jmény padlých v první světové válce. U kostela je šedesát metrů vysoká věž, ze které je pěkný výhled na Telč a okolí. Ve věži jsou nyní dva zvony: Jakub z roku 1602 a Maria z roku 1550. U věže je mohutný kříž z r. 1887. Kolem zdi kostela pak můžeme vidět náhrobní kameny ze hřbitova, který původně kostel obklopoval.

V inventáři kostela je mimo jiné téměř jeden metr vysoká gotická monstrance z 15. století. Mezi gotickými prvky jsou sošky sv. Petra a Pavla, uprostřed je soška P. Marie s Ježíškem. Monstrance váří 3,5 kg.

Zdroj: P. Alois Pernička et al: Telč. Průvodce kostely. Farní úřad církve římskokatolické v Telči, 1993.