Šakvice, kostel sv. Barbory

Stručná historie kostela

První písemná zmínka o místě – „Schaeckwitcz“ – je v listině z 15. listopadu 1248, a druhá pak v soudní při z roku 1269. Kostel byl původně součástí tvrze, která na stejném místě stála dřív. Jelikož templářská komenda v dnešních Čejkovicích byla ekonomicky propojena se Šakvicemi (které také bývají označovány jako komenda), je možné, že tvrz i kostel svaté Barbory ovládali a budovali templáři. Po zrušení templářského řádu v roce 1312 templáři opouštějí své majetky, které přecházejí do rukou krále, řádu Johanitů nebo místní šlechty. Tvrz i s kostelem však vlivem válečných událostí pustnou. Při tažení husitů na Podivín a Břeclav v roce 1462, byla tvrz i s kostelem pravděpodobně vypálena.  V roce 1570 zabrali kostel i faru protestanti. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) v průběhu „protireformace“ kostel pravděpodobně přechází zpět ke katolíkům. Toto ale lze s jistotou potvrdit až v roce 1640, kdy byla  po třicetileté válce farnost Šakvice připojena k farnosti Kurdějov. V dubnu roku 1801 vypukl v Šakvicích strašný požár, který prakticky zničil celou obec. Kostel vyhořel a požár přečkal jen historický presbytář. Současná podoba kostela se skládá z původního gotického presbytáře z 13. století a lodi z roku 1894.

Architektura

Nejstarší a nejvzácnější dochovanou částí kostela je gotický presbytář. Presbytář má velmi vzácnou gotickou klenbu, jejíž kamenná žebra dosahují až k zemi. Toto řešení je u tzv. malých venkovských kostelů naprosto ojedinělý jev. V průsečíku klenebních žeber ve vrcholu klenby se nachází dva svorníky. Západní terčový svorník je novotvar, vzniklý při rekonstrukci presbytáře v roce 1999. Svorník východního křížového pole je však originál a svým řešením je velmi vzácný. Uchoval si původní výzdobu osmi listů vinné révy. Jejich poměrně plochý, do středu vhloubený reliéf vychází z tradice reprezentující druhou polovinu 13. století. Celkové řešení svorníků, jednotlivé dříky klenby s výžlabky, navazují na nějaký později zaniklý významný architektonický vzor na Moravě, reprezentující na samém sklonku 13. století moderní stavby doby Václava II. Při rekonstrukci a archeologickém výzkumu v roce 1999 byly v nižších vrstvách omítky presbytáře odhaleny fragmenty zachovalých maleb představujících rytíře a kousek hlavy některého ze svatých. V presbytáři se dále nacházejí dvě gotická okna, která byla zazděna asi v 15.–16. století a obnovena při rekonstrukci v roce 1999. Za zmínku stojí také vzácné sanktuarium – výklenek po levé straně oltáře. Pochází asi z 15. století, kdy byl zbudován po rekonstrukci kostela zničeného husity. Po požáru z roku 1801 byl kostel v letech 1802–1804 obnoven – v úplně nové lodi kostela byla patrně vybudována obdobná klenba jako v dochovaném presbytáři a nad klenutou kryptou byla přistavěna současná sákristie. Opravy však byly provedeny nekvalitně, a proto byla klenba v roce 1894 stržena a nahrazena současným plochým dřevěným stropem.