Koryčany, kostel sv. Vavřince

Koryčany dnes sice nepatří k vyhlášeným cílům moravských věřících, přesto mají již po čtyři století své pevné místo mezi mariánskými poutními místy na jihovýchodní Moravě. Zbožná úcta se zde upíná ke gotické soše Panny Marie, umístěné na hlavním oltáři farního kostela sv. Vavřince. Z vzácného limbového dřeva vyřezaná, 185cm vysoká plastika pochází z konce 14. století, kdy byla snad v Tyrolsku pořízena nákladem významného hornouherského magnáta Ctibora ze Ctibořic, majitele hradu Beckova, pro románský chrám v Novém Městě nad Váhom. Později byla přenesena do beckovské hradní kaple, odkud ji v roce 1431 Ctibor ml. ze Ctibořic věnoval opět novoměstskému proboštskému kostelu. Na hrad se socha vrátila v souvislosti s husitskými válkami, neboť novoměstské augustiniánské proboštství v 60. letech 15. století ve víru válečných událostí zaniklo. Na Beckově se socha Panny Marie dočkala neúcty ze strany nových majitelů panství, zvláště když se v 16. století Ladislav Bánffy z Dolní Lindvy přihlásil k reformaci. Katoličkou ale zůstala jeho sestra Anna, která se provdala za hraběte Gabriela Majlátha, majitele hradu Cimburka a koryčanského panství na Moravě. Ta sem taky, již jako vdova, někdy v 90. letech 16. století nechala sochu přenést. Prostřednictvím její dcery Aleny se pak dostalo panství do rukou rodu Horeckých z Horky, s jehož osudy byly Koryčany a okolí spjaty na další více než století. Horečtí se přidrželi katolické víry i v časech stavovského povstání a významně se zasloužili o rozvoj kultu koryčanské Panny Marie. A právě díky vnukovi Anny Majláthové, Františkovi Horeckému z Horky, jsme podrobně informováni o pestrých osudech sochy. Na jeho popud sepsal novoměstský probošt Lukáš Györgyövics zprávu o osudech a zázracích sochy Panny Marie před jejím přenesením do Koryčan. K ní pak byla připojena další svědectví od samotného Františka Horeckého, P. Antonína Choeleckého, faráře v Bánově, Mikuláše svob. pána Forgáče a Emericha hraběte Czobora, sepsaná mezi léty 1659 - 1665. Jejich smyslem bylo prokázat zázračnou moc sochy Panny Marie, mj. také ve vztahu k léčebnému pramenu na koryčanském katastru, kterému se začalo říkat "Svatá studýnka". Bezprostředním podnětem pro jejich sepsání mohlo být i vrácení sochy na hlavní oltář koryčanského chrámu v roce 1664 z hradu Cimburka, kam byla přenesena kvůli tureckému nebezpečí. Nevíme, kdy byl tento zajímavý soubor svědectví kompletován a kdo byl jeho sestavovatelem, když sám jeho inspirátor František Horecký právě v roce 1665 zemřel. Hypoteticky můžeme usuzovat na koryčanského faráře Mikuláše Mičku, který byl do této funkce stanoven v lednu 1649 setrval v ní až do své smrti 30.1.1671. Původní latinský text se možná dočkal záhy vydání, dnes ovšem neznáme žádný jeho exemplář. O necelé století později, v roce 1752, kdy koryčanské panství bylo již v rukou Karla Josefa svob. pána z Gillern, však zásluhou neznámé osoby, snad opět koryčanského faráře, kterým byl tehdy vzdělaný Antonín Bochinek, vyšel v Brně v tiskárně dědiců Svobodových, provozované faktorem Václavem Lenhartem, český překlad uvedeného souboru svědectví, doplněný modlitbami, pod názvem "Krátká zpráva...". Jediný známý exemplář osmerkového formátu, který unikla zpracovatelům Knihopisu, eviduje Dokoupilův soupis starých brněnských tisků. "Krátká zpráva" obsahuje údaje nejen o osudech Panny Marie, ale také řadu cenných údajů o městečku a jeho vrchnosti v 1. polovině 17. století. (převzato: archivní ročenka 2001, Státní okresní archiv Kroměříž, "Krátká zpráva" o soše Panny Marie v Koryčanech z roku 1799, Karel Müller, zkráceno) Více zde: http://farnostkorycany.webnode.cz/historie/goticka-socha-panny-marie-v-korycanech/