Arnoltice, kostel Nanebevzetí Panny Marie

Na místě staršího kostela, z něhož se zachoval pozoruhodný barokní deskový náhrobník, opřený o jižní zeď současného kostela, byl vystavěn kostel nový, v letech 1757-1758 Janem Václavem Koschem. Vyhořel do základů 1. listopadu 1906. V roce 1907 byl kostel znovu obnoven, původní barokní vnitřní zařízení však bylo téměř zcela zničeno. K větší opravě došlo v roce 1959. V období přelomu druhého a třetího tisíciletí bylo další postupné chátrání kostela bylo jen částečně odvráceno novou střechou, opravou sakristie a pásem opravené omítky. Stavba je barokní (někdy uváděna jako rokoková), jednolodní a obdélná. Nad průčelím kostela je věž. Hlavní průčelí je tříosé, v boční části průčelí jsou niky se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. Věž má zkosená nároží, lizénové rámci a polokruhově zakončená okna. Kryta je cibulovou bání. Stěny presbytáře jsou členěny pilíři s pilastry. Kostel má valenou klenbu. Loď má zkosená nároží. Kruchta je zděná, balkónovitá, podklenutá plackou a dvěma pásy, které se sbíhají na přízední pilířky. Po stranách podkruchtí jsou dva prostory. Vnitřní zařízení (pokud se zachovalo) je převážně pseudobarokní (pseudorokokové), pořízené po zničujícím požáru 1. listopadu 1906. Kazatelna pochází ze 2. poloviny 18. století. Dvě rokokové zpovědnice jsou opatřeny reliéfy. V jižní boční fasádě kostela je zazděn barokní náhrobník (s chronogramy 1717 a 1742) s plochým reliéfem lodi na vlnách. Varhany vídeňské firmy Franz Josef Swoboda jsou z počátku 20.století, jde o romantický osmirejstříkový nástroj s pneumatickou kuželkovou trakturou. Principal v prospektu rekvírován, nahrazen zinkovým /autor úpravy není znám/. Měch i vzdušnice několikrát opravovány. V provozu byly ještě v roce 1968, hrával na ně Dr. Danišovič, Dr. Engelhart  a Jan Záhora. Celkový stav nástroje nese známky značného opotřebení, v dezolátním stavu je i elektroinstalace. V roce 1991 varhany prohlédl MUDr. Tomáš Horák za přítomnosti chrastavského organologa Lubomíra Tomšího. Další prohlídka proběhla v r. 1993 za přítomnosti P. Jaroslava Gajdošíka a Janů Záhorových st. a ml. a varhanáře Jiřího Jóna. Konstatován neutěšený stav – nástroj je částečně rozebírán neznámým člověkem, fíbrové trubičky pro pneumatický rozvod se stářím rozpadají na prach a měch neudrží ani minimální tlak. Další prohlídka v roce 1999, za přítomnosti varhanářů Jiřího Jóna a Joachima Žura, spolu s J.Záhorou st., určila hrubý odhad ceny pro rekonstrukci, která činila 100 000,- Kč. Z prohlídky sepsán znalecký posudek. V r. 2003 do Arnoltic dovezeno varhanní dmychadlo Laukhuff s motorem MEZ Mohelnice a upravenou komorou firmou Organa Kutná Hora. V r. 2005 provedena první etapa přívodky elektroinstalace firmou HEL Jaroslava Hrbáčka. Vzhledem k nezvyklé akustice chrámové lodi bez oblouků a bočních kůrů, tato konfigurace dokáže naplnit celý prostor. Pro tento efekt zde několikrát působil Děčínský pěvecký sbor. V r. 2013 nechal duchovní správce odpojit kostel od elektrického proudu pro nevyužívání, bohoslužby 1x týdně se konají v kapli na přilehlé faře. Na základě průzkumu a posouzení zdejšího archivního notového materiálu se chystá jeho digitalizace. Z prozkoumaných vzorků je již předem utvořen závěr, že hudební chrámový život této farnosti v meziválečném období zde byl na vysoké úrovni. A archivním soupisem bude navázáno na krásné předsevzetí o dokumentaci zdejšího kůru, které si před lety stanovili varhaničtí kolegové Igor Heinz a Jan Záhora st.

zdroj: webové stránky Farnosti Děčín 1, wikipedie