Blatnička, kostel Nanebevzetí Panny Marie

V r. 1935 se farníci z Blatničky rozhodli, že si postaví filiální kostel. Po usilovné práci a velkých obětech byl konsekrován 3. 7. 1938. Je památníkem péče, lásky a obětavosti farníků z Blatničky a požehnáním pro příští pokolení. Prvním duchovním správcem zde byl P. Alois Vyoral. Dnes konají tuto službu blatničtí duchovní správci.

V roce 1998, u výročí 60 let od posvěcení kostela, byla provedena generální oprava kostela.

Vitrážová okna v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Blatničce  r. 2013.

Námětem dvou velkých  proti sobě osazených oken je cesta od narození ke konci života Krista a Kristovo vzkříšení. Námět pozvedá k trvalé naději.

Okno z východní strany: Betlém – narození. Dominuje vánoční téma.

V jeho středu ve stáji v jeskyni odpočívá svatý Josef. Na stoličce má odloženou zástěru zdobenou květy, u nohou mu leží psík. Josef, muž dobroty, důvěry a laskavosti. Panna Maria má přes šaty spuštěnou stuhu rudých růží, která symbolizuje výšivku na krojích tohoto kraje. Mladá maminka Maria drží v náručí svoje děťátko. Ježíšek je zavinutý ve žhavě červené barvě. Mariina modrá zářící postava tvoří spolu s děťátkem pomyslný kříž. V radosti je předpovězeno utrpení. Černá kočka střeží spodní část okna. Levý postranní díl vitráže nese pastýřský motiv. Pastevec troubením svolává ovečky k betlému. Na pravé straně vitráže pestrobarevní králové z cizích krajů přispěchali, vedeni hvězdou, poklonit se Králi králů.

Dary Vánoc přinesli narozenému.

Okno ze západní strany směrem ke hřbitovu: Smrt a Vzkříšení.

Středem kompozice je utrpení Pána v opuštěnosti. V Getsemanské zahradě trpí bolestí duše.

Očekávání Zeleného čtvrtku v žluté zahradě zlatých dešťů klečí Kristus. Klečí na stínu svého kříže. Ďábel pokušení a pochyb rudne pod jeho nohama. Nad zahradou utrpení těla-Golgota s prázdnými kříži. V ohni rudého nebe padá černé slunce. Drama, roztržená opona obětování.

Na levém krajním dílu okna, v šedé, spící krajině, leží Kristus v hrobě. Neleží, vznáší se tichem nad hrobem! Kamenná těžká deska sarkofágu stojí ve vzduchu nad lehkou bílou figurou Krista. Bílá sobota- bílý strom svítí. Tajemství lemuje řada květů tulipánů, znaku Kristova utrpení. Úplně nahoře v okně-nebe rozervané bolestí. Na pravém krajním poli okna je motiv vzkříšení. Zde vrcholí celá diagonální kompozice této vitráže. Kristus-vítěz nad smrtí- vystupuje k nebi. Omlazená tvář nad zářící figurou. Země se rozestoupila, velikonoční aleluja zní nad temným otvorem v zemi. Rokle sestoupení do pekel je střežena trojicí stromů-symbolem Svaté Trojice. Nad tmou – světlo zmrtvýchvstání.

Jelikož jsou dvě menší okna v presbytáři méně viditelná při běžném pohledu z lodi, tvoří spíše doplněk celého řešení oken do kostela. Přesto svou symbolikou i barevností doplňují okna velká. Symbolika námětu se pojí s liturgickou daností tohoto prostoru. Uprostřed presbytáře je svatostánek, před ním stůl oběti – tedy eucharistické motivy.

V levém okně ze zlatých hroznů vinice prosvítají kapky vína, krev Kristova padá do kalicha.Rudá barva dominuje v utrpení.

V pravém okně svítí veliká hostie i s písmeny IHS. Nad kalichem, rukou držících Tělo Kristovo, kreslí klasy obilného pole, odnož oblohy. Zlaté a něžné barvy narození.

Text k jednotlivým výjevům na vitrážových oknech napsal akad. malíř Jan Jemelka z Olomouce.