Jičín-Staré Město, kostel sv. Ignáce

První kostel na tomto místě postavený, z větší části pravděpodobně dřevěný, byl zasvěcen sv. Jakubovi Většímu. Jeho vznik klademe do doby založení města, tj. mezi roky 1297 a 1304. Měl funkci kostela farního, přičemž k roku 1360, kdy jičínské duchovní správě podléhalo 46 farností, byl již znám jako děkanský.

Nynější chrám, dnes nejstarší dochovaný kostel v Jičíně, byl založen na místě původního kolem roku 1390 Petrem z Vartemberka. Z téměř 620 let trvající historie kostela se vyčleňuje období cca 140 let, kdy zde byly mše slouženy reformním, resp. předreformním (podobojí) způsobem.

Stavitel gotického trojlodí s polygonálním presbytářem použil v Jičíně podobného dispozičního řešení, jaké vídáme u jihoněmeckých kostelů té doby (Spitalkirche v Braunau am Inn, Maria Himmelfahrt v Neukirchen an der Enknach, Maria Himmelfahrt v Eggelsbergu). Domníváme se, že se zde ale musel vypořádat s nutností zakomponovat do novostavby zvonici (věž), o které předpokládáme, že již tehdy stála. Husitské války práci na kamenném kostele sv. Jakuba Většího přerušily na dlouhé období let 1412 až 1480 a teprve poté byla stavba zaklenuta. Presbytář má dodnes zachovánu síťovou klenbou s hruškovitými žebry, totožnou se sklenutím kostela v Neukirchen, podobně je provedena i jižní předsíň.

V letech 1572 a 1589 budova vyhořela a gotická klenba trojlodí se zřítila. Konečné opravy se kostelu dostalo až roku 1597, jak dokládá i letopočet na zdi pod renesanční konsolou, při vítězném oblouku. Tehdy byly na šesti gotických patkách vztyčeny toskánské sloupy a celé trojlodí v síňovém uspořádání bylo sklenuto renesančně. K roku 1614 pak byla stavba opatřena stanovou střechou.

Novým majitelem panství v Jičíně se roku 1623 stává hrabě Albrecht z Valdštejna, pozdější vévoda frýdlantský. Ten s odstupem čtyř let postupuje celou západní část města včetně kostela sv. Jakuba Většího řádu Tovaryšstva Ježíšova. Velkorysý projekt vybudovat v těchto místech kolej však počítá se stržením stávajícího gotického kostela, aby mohl být vybudován chrám nový, v intencích řádu. Záměr vybudovat kolej byl postupně realizován, ke zboření kostela nakonec nedošlo. Jedinou změnou bylo nové patrocinium chrámu – ten byl zasvěcen sv. Ignáci z Loyoly, zakladateli řádu Tovaryšstva Ježíšova.

Na přelomu let 1627 a 1628 bylo započato s obnovou vnitřního zařízení kostela ve stylu baroka a následovaly v novém slohu i úpravy stavební, které trvaly až do roku 1670. Šlo především o náhradu dřevěné kruchty zděnou, přístavbu sakristie ze západní strany a zřízení přístavku před gotickým portálem na straně jižní. Po požáru v roce 1681, kdy se rozlily i zvony, bylo nutno hlavní klenbu kostela strhnout a znovu vyzdít. Poté byla stavba nově zastřešena valbovou střechou, pokrytou šindelem. Současně byly do interiéru pořízeny nové barokní oltáře.

Mezi lety 1835 a 1840 došlo k další výměně mobiliáře. Z barokních oltářů zůstaly na místě pouze dva, a to v zadní části bočních lodí, z dalších dvou oltářů se zachovaly jen oltářní obrazy, jež jsou nyní umístěny na kruchtě. Osud vystěhovaného vybavení není znám - s výjimkou jediného oltáře, který byl přenesen do místní synagogy, kde slouží jako aron ha-kodeš (svatostánek pro uchování svitků Tóry).

V závěru 19. století pak byly nově pořízeny tři novogotické oltáře a ve stejném slohu i křížová cesta, soubor 14 obrazů ze života Ježíše Krista, zachycující jeho utrpení v den ukřižování.

Přilehlá věž (zvonice) prošla obdobnými stavebními etapami jako kostel sám. Na gotickém základě ze 14. a 15. století byla koncem 16. století vyzděna renesanční klenba prvního patra a část patra druhého, určeného pro zvony.

V období baroka, po roce 1683, se přikročilo ke zvýšení věže. Při požárech v roce 1768 a 1778 došlo k částečnému zřícení posledního patra, poté následovala obnova. Opravu střechy dokončil architekt pozdního baroka a raného klasicismu Filip Heger v roce 1784.

Současný hlavní oltář kostela, dřevěný vyřezávaný, je novogotický, podobně jako kazatelna a křížová cesta. Uprostřed retabula hlavního oltáře se nachází socha sv. Ignáce držícího knihu s řádovým heslem "Všecko ku větší slávě Boží", po stranách připojeny sochy slovanských věrozvěstů - zleva sv. Metoděj, zprava sv. Cyril. Presbytář vyzdobil v roce 1934 nástěnnými malbami kněz Jan Kohen: vlevo obraz Nanebevstoupení Páně, vpravo České nebe (národní světci nad panoramatem Jičína a Prahy).

Při vítězném oblouku jsou umístěny dva novogotické boční oltáře. Na epištolní straně novogotický oltář sv. Františka Xaverského, na evangelijní straně pak oltář Panny Marie. Jeho umělecky nejhodnotnější částí je barokní stříbrný tabernákl z roku 1737 s ikonou Panny Marie Rušánské z přelomu 16. a 17. století z Rusi (odkud i název), přenesenou do Jičína roku 1637. Jesuité obdrželi tuto ikonu darem od polského kněze Henčla a ta se posléze stala natolik uctívanou, že k ní početní poutníci přicházeli i z velmi daleka jako k zázračnému obrazu.

V zadní části trojlodí se nacházejí dva oltáře, oba barokní ze 2. poloviny 18. století -

oltář sv. Jana Nepomuckého a oltář sv. Anny - z dílny kosmonoských Jelínků.

Uprostřed hlavní lodi jsou umístěny čtyři řady kostelních lavic, v postranních lodích pak po jedné řadě lavic. Jde o vyřezávaný dub z počátku 18. století, stejně jako u zpovědnic. Objednateli díla byli jesuité, jak lze vyčíst i z reliéfně provedeného hesla Ad maiorem Dei gloriam na jedné z postranních lavic.

Na kůru kostela se do dnešních dob zachovaly až v pořadí třetí varhany, nástroj z dílny Josefa Kobrleho z Lomnice nad Popelkou.

Kaple, do níž se vstupuje ze severní lodi kostela, nese název Lurdská. V 19. století v ní byl zřízen oltář Panny Marie Lurdské. Dodnes je kaple užívaná jako tiché místo pro modlitbu a tichou adoraci Nejsvětější Svátosti oltářní.

Ve věži kostela se nacházejí dva zvony ze 17. století: Svatý František váží úctyhodných 1350 kg, menší s váhou kolem 780 kg byl původně pořízen pro kostel na jičínském Novém Městě a nese nápis vybízející farníky k pokání „hlasem volajícího“: PRZIPRAWTE CZESTV PANIE, OBMIEKCZTE SERDCZE WASSE.

Nyní, po nedávném zjištění, že věž kostela je v havarijním stavu, je Římskokatolická farnost – arciděkanství Jičín postavena před téměř neřešitelnou skutečnost: sbírky farníků nemohou ani za desítky let shromáždit částku, které je zapotřebí jen k zastavení procesu chátrání kostela. Kostel sv. Ignáce je od roku 1958 vyhlášen kulturní památkou a pod rejstříkovým číslem 19257/6-1073 je pod ochranou České republiky.