Olomouc, Jezuitská kaple Sodality Panny Marie, královny Andělů

Jezuitská kaple Sodality Panny Marie, královny Andělů

VSTUP BUDE OMEZENÝ PO SKUPINKÁCH!!!

K vidění bude prostor kaple, představení oltářního mementa a velký dřevěný model a počítačová vizualizace bývalého zbořeného Jezuitského kostela, který zde stál, který připadl na  začátku 17. století Jednotě bratrské. Poslechnete si i krátké povídání o mariánských družinách v době baroka nejenom v Olomouci.

Uprostřed historického centra města Olomouce se nachází skrytý poklad. Je jím téměř ztracená a téměř zapomenutá kaple tzv. Sodality Panny Marie, královny andělů. Nerad bych, abychom měli negativní myšlenky z toho, e jde o další zničenou sakrální památku. Uvědomme si, že v Olomouci zmizelo 11 kostelů v historii a ani u nás v tom nijak nepřevyšujeme ostatní města. Kostely se bourají od chvíle, co byly postaveny. Vždyť na ty úplně nejstarší si mnohdy nevzpomenou ani regionální dějepisci a dokola omílají ty, které jsme ztratili relativně nedávno. Výhodou této kaple je, že zůstala zachována prakticky její integrita. Nebyla nijak stavebně zničena, jako například přepažena stěnou, či zarovnán stop. Otevírá se nám zde tedy obrovský nedotknutý prostor. Budova současného Správního archivu AČR je nástupnickým institutem Kasáren Jiřího z Poděbrad a ještě před tím tzv. c.k. Jezuitských kasáren. Musíme si uvědomit, že když se z rozhodnutí Habsburského domu stala Olomouc vojenským městem, prakticky všechny velké budovy, což byly v té době kláštery, padly za oběť armádě. Na náměstí republiky stálo pět kostelů, tři kláštery a dvoje koleje. A právě ze zbořeného Jezuitského kostela (rekonstrukce zde) se postavila na tu doby výstavní a přepychová rezidence Jezuitů. Jezuitským kostelem, později tzv. Garnizorním kostelem, který se stal nakonec skladištěm, aby byl na poslední chvíli až na zač, 20. století zachráněn před demolicí, se stala Panna Marie Sněžná. Jezuité ještě před stavbou operovali s možností rozšíření starého Jezuitského kostela na náměstí republiky o dvě boční lodě a přistavěním dvou barokních věží. Nakonec, i díky statice, se rozhodli jej pobořit. Z něj zůstala pouze krypta a, teď mě neberte úplně za slovo, možná část presbytáře. O tom ale jindy. Současná budova koleje, stavěna na začátku 18. století se stala rezidencí současně s novým barokním kostelem PM Sněžné. Autorem projektu je jistý inženýr Göckel. Toto jméno je známo i nám, obyvatelům Konicka. Právě on se podepsal např. na barokní přestavbě premonstrátského sídla v Konici (dnes nesprávně nazvanou jako konický Zámek). O samotné budově bychom mohli psát velmi dlouho. Ovšem – věděli jste, že původní vchod byl jinde? Současný vchod je vchod kočárový. Původní s velkým barokním portálem byl na druhé straně, kousek od vchodu PM Sněžné. Vytvořil jsem jednoduchou vizualizaci. Do budovy se vcházelo pod dvojitém barokním schodišti. Napravo od vstupní haly byla již námi popisovaná kaple, nalevo pak místnost vrátného a ještě kousek dál, pod schody, lékárna. Dispozice kaple je zachována bez změny. Jediné, co bylo upraveno, je zazdění vitráže, která dnes není vůbec patrná. Naproti vitrážového okna se nachází nika. Kněžiště je odděleno dvěma masivními barokními sloupy s velkým pravidelným portálem a dvěma bočními, menšími. Poloha oltáře je známá díky fragmentu zákresu. Samotný mariánský oltář směřoval stejně jako u PM Sněžné, na jih a stál mezi dvěma venkovními okny. Do kaple se vstupovalo stejně jako dnes. Kaple sloužila tzv. Sodalitě, tedy družební skupině studentů kolem kultu Panny Marie. Název již zmíněný byl Sodalita PM, královny andělské – též nesprávně nazývané (obdobně jako PM Předhradská) – PM Andělská. Od roku 1762 ztrácí olomoucká univerzita přívlastek „Jezuitská“ a po roce 1773 odchází Jezuité z města – byli zrušeni Papežem Klimentem XIV. Od této doby sloužila budova ještě chvíli univerzitě, ale následně byla přetvořena v armádní objekt, kterým je dodnes. Není mi známo, kdy došlo k zazdění hlavního vchodu, nicméně to muselo velmi brzo po zrušení koleje. Dneska je prakticky nepatrné, že by zde byl vchod, štuka a šambrány oken jsou shodné s okolními. Posledním pozůstatkem na původní hlavní vchod je uvnitř zachovalý barokní vstupní portál, který návštěvník nemá šanci nikdy vidět – místnost podléhá utajení. Kaple bývá čas od času zpřístupněna při různých akcích. V současnosti zde chybí využití, zvláště, když se prostor nachází v utajené části armádního objektu. rtm. Hofman