Louny, kostel Nejsvětější Trojice a Čtrnácti sv. pomocníků, hřbitov

Roku 1680 byla v Lounech velká morová epidemie, že musel být založen nový hřbitov. Když měl mor o 33 let později vypuknout znovu, Lounští se rozhodli postavit zde hřbitovní kapli. Za úkol to dostal lounský stavitel Ludvík Naymayer. Ale protože se při stavbě část kostela zřítila, upravil jeho plány Pavel Ignác Bayer, slavný schwarzenberský architekt. Tak byl roku 1718 dostavěn a 6. června vysvěcen nový barokní kostelík zasvěcený Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, ale také 14 sv. Pomocníkům, kteří se vzývají hlavně při různých nemocech. Původní oltář se skládal z velkého obrazu Nejsv. Trojice s akantovým pozlaceným rámem doplněným 14 bílými sochami sv. Pomocníků. V horním nástavci pak byl obraz sv. Josefa s Ježíškem. Tento oltář (dnes je v Malém Háji) vyřezal žatecký rodák Jan Jakub Char a namaloval lounský malíř Jan Jakub Smicheus, který pocházel z Hořovic. Dochované barokní fresky pocházejí z okruhu malířova syna Antonína (ten vymaloval kostel v Dolním Ročově). V pendativech jsou ochránci proti moru sv. František Xaverský, Šebestián, Roch a Rozálie, nad kněžištěm pak archanděl Michael vítězí nad smrtí.

Brzy po založení nového řeholního bratrstva sv. Ivana vznikla roku 1738 na zdejším hřbitově poustevna s ivanitou, který kromě modliteb měl za úkol i práce kostelníka, zvoníka a hrobníka. Nosil hnědý hábit s kápí a škapulířem a za koženým páskem visel dřevěný růženec. Za císaře Josefa II. roku 1782 však byli ivanité zrušeni, svůj hábit měli odložit, ale kostelnickou službu mohli vykonávat dál. Ovšem hned následujícího roku byl zrušen i samotný kostelík 14 sv. Pomocníků. 

S tím se ovšem Lounští nechtěli smířit. Proto v dražbě koupili kostelní lavice i zvon a nechali je v kostele k původnímu účelu. Oltář, kazatelna a varhany však byly v létě 1791 odvezeny do nového kostela v Malém Háji u Hory Svaté Kateřiny, kde jsou (kromě varhan) dosud. Ještě koncem téhož roku díky stálému naléhání lounského magistrátu a vzhledem k velkému hřbitovu gubernium nakonec povolilo používání kostela, ve kterém se opět mohly konat bohoslužby. Na místo odneseného oltáře Nejsv. Trojice Lounští nabídli oltář Navštívení Panny Marie, který jim zpočátku nebyl povolen. Ale po zhotovení nového hlavního obrazu Nejsv. Trojice a 14 sv. Pomocníků od lounského malíře Leopolda Mälzera a po přesunutí původního obrazu do nástavce mohl v kostele zůstat. Tento oltář zřejmě pocházel přímo z děkanského kostela, neboť podle nápisu na něm jej roku 1738 nechalo postavit bratrstvo literátů za děkana Josefa Urbánka. Po stranách stojí velké sochy sv. Josefa a Zachariáše, otce Jana Křtitele, v nástavci je pak obraz Navštívení Panny Marie s menšími sochami sv. Rocha a Šebestiána. Vrchol zaujímá holubice Ducha Svatého s trojúhelníkovou svatozáří.

Roku 1875 byl zdejší hřbitov směrem na sever a západ rozšířen, čímž se jeho plocha zdvojnásobila. Díky hřbitovu údajně kostel v 70. letech 20. stol. přežil také rozsáhlé bourání starého Žateckého předměstí, na jehož konci stával. Kostel sloužil především jako hřbitovní kaple. Ale v době, kdy se opravoval děkanský chrám sv. Mikuláše (1884, 1926–1928) se vněm konaly hlavní farní bohoslužby.

Zdejší barokní Kalvárie byla roku 2003 zrestaurována a instalována v kapli děkanského kostela. Roku 2004 vyhořela bývalá poustevna, jejíž trosky proto musely být zbourány. Nedávno byl celý interiér kostela opraven, restaurovány byly stropní fresky i oltář a 17. září 2010 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen. Bohoslužby se zde konají každý 1. čtvrtek v měsíci od 17:30 h.

Na závěr si proberme 14 pomocníků v nouzi, jak je roku 1792 zachytil Leopold Mälzer na hlavním oltářním obraze. Vpravo dole je trojice biskupů v čele se sv. Blažejem, který se zkříženými svícemi zahání krční choroby. Za ním se vznáší bezhlavý Diviš a Erasmus s namotanými vnitřnostmi, přímluvci proti bolestem hlavy a zažívacím nemocem. Vedle s drakem bojuje sv. Jiří, aby přemohl např. kožní choroby; vojáka Eustacha s jelenem pak vzývali při velkých životních a rodinných souženích. Nad biskupy má k hlavě přibité ruce sv. Pantaleon, lékař přimlouvající se např. za kojící ženy. Za ním s trnovou korunou a křížem stojí rytíř Achácius, vzýván ve smrtelných úzkostech a v různých nemocech. Naproti klečí mnich s laní, sv. Jiljí, jenž je patronem invalidů nebo kojících žen. Nad ním se o hůl opírá poustevník Linhart, lidový léčitel, který v lese královně úspěšně asistoval u porodu. Uprostřed obrazu na drakovi klečí další patronka těhotných sv. Markéta. Nad ní nese Ježíška sv. Kryštof chránící poutníky na cestách, ale také před hladem, bolestí zubů a očí. Napravo se v kotli s olejem vaří chlapec s kohoutem a knížecí korunou. Je to český patron sv. Vít, ochránce epileptiků, proti ušním a očním chorobám. Na protější straně se vznáší dvě ve středověku velmi oblíbené světice, patronky umírajících: sv. Barbora s kalichem se opírá o věž se třemi okny (proti horečce), za ní drží meč moudrá sv. Kateřina (migréna, bolesti jazyku). Nade vším kraluje Bůh Otec se Synem po pravici a holubicí Ducha svatého.