Milí přátelé, návštěvníci Noci kostelů,
na mnoha místech i letošní Noc kostelů zahájí vyzvánění zvonů. K tomu, aby se zvony mohly rozeznít, je musí někdo rozpohybovat, přesto ale pouhý pohyb nestačí. Pokud má zvon znít, potřebuje srdce, jehož údery mu dávají hlas. Pohyb zvonového srdce, jeho umístění i materiál má svá přesná pravidla. Srdce z nevhodného materiálu nebo srdce špatně umístěné může způsobit nejen to, že zvon nezní správně, ale může dokonce zvon vážně poškodit. Noc kostelů vám na mnoha místech umožní se ke zvonům v kostelních věžích podívat a třeba se i dotknout zvonu a jeho srdce. Moc bych vám přál, aby vám tento červnový večer přinesl zážitek ještě niternější. Aby se Noc kostelů dotkla vašeho srdce, tedy samotného středu vaší bytosti. To je nakonec důvod, proč do kostelů přicházíme nejen o Noci kostelů. Hledáme v nich sílu, pokoj, usmíření tolik potřebné proto, aby naše srdce bilo tím správným tónem. Je to tón lásky, který máme přinášet do vztahů, které vytváříme a ve kterých žijeme. Pozorný návštěvník kostela těch srdcí v chrámovém prostoru určitě objeví mnohem víc než jen srdce zvonu. Všechna ale nějakým způsobem souvisí s tím srdcem nejdůležitějším – se srdcem Ježíše Krista probodeným na kříži. To nám říká, že je tu někdo, kdo nás nekonečně miluje. „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna…“ (Jan 3,16). Kdykoli znějí zvony a jejich srdce bije do zvonoviny, mohou nám připomínat Boží srdce, které stále bije nekonečnou láskou pro člověka. Ať nám tedy hlas zvonů nejen o Noci kostelů připomíná, že máme být lidmi, kteří mají srdce na správném místě a dokáží milovat druhého tak, jako to dělá Bůh.
Martin David
biskup ostravsko-opavský
© 2024, Noc kostelů