„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“
Jan 14:27
Tato utěšující slova pronesl náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus krátce před tím, než své učedníky varoval, že zanedlouho přijde vládce tohoto světa. Zkušenost s pronásledováním vtělila církev v našem jazykovém okruhu do slova „kostel“, které pochází z latinského slova castellum, tedy hrad či pevnost. Takovou roli plnily opevněné kostely různě po Evropě a tento obranný symbol se dostal za reformace i do názvu naší luterské hymny: Hrad přepevný je Pán Bůh náš. Po celé dějiny křesťanství byly kostely útočištěm, kde bratří a sestry v Kristu hledali bezpečí a pokoj, ať už před vnějším neklidem nebo neklidem ve svých srdcích. Kostely byly azylem pro pronásledované i útočištěm pro ty, kteří se ve svých životech stali zkrachovalci. Svět není nijak lepší ani dnes, a tak jsou kostely stále těmi přístavy v bouři tohoto světa, kam se můžeme uchýlit jako žebráci, kteří touží po pokoji, a kde můžeme z kříže zaslechnout Kristovo evangelium: „Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám… Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“
V Praze na Velký pátek Anno Domini 2025.
Bc. Martin Damašek, M.A.
předseda Synodu Evangelické církve augsburského vyznání v ČR
© 2025, Noc kostelů