Milí přátelé,
nejen letošní Nocí kostelů rezonuje téma naděje, která je něčím zásadním pro život každého člověka. Jiskřičku naděje potřebujeme pro každý den a jasné světlo naděje je nutné pro celý život. Jak kdysi napsal J. W. Goethe: „Každé desetiletí člověka má své štěstí, naděje i vyhlídky.“ Bez velkého přemýšlení se shodneme na tom, že bez naděje se nedá žít. Noc kostelů nám dává zvláštní příležitost si uvědomit, jak to je s nadějí v našem životě. Vydáme-li se na cestu nocí, abychom navštívili některý z chrámů, vycházíme s nadějí a očekáváním, že na tom místě bude otevřeno, že najdeme světlo. Těžko budeme brát za kliku a vstupovat někam, kde se nesvítí, kde je tma. Tam to vypadá, že je zamčeno a že na nás nikdo nečeká. Tam, kde je světlo, máme naději, že je otevřeno, že nás přijmou, že na nás čekají. Nadějí uprostřed noci je světlo. V Bibli se píše, že Bůh je světlo a tma v něm vůbec není. A právě proto, že je světlem, je pro nás nadějí tolik potřebnou v nejrůznějších temnotách života. Díky Bohu je tu stále někdo, kdo nás přijímá, kdo nás čeká, kdo o nás ví a má nás rád. A je celkem jedno, co právě v životě prožíváme. Bůh je tu jako nevyčerpatelný pramen naděje stále pro nás. Tento stálý Boží zdroj naděje nám mlčky zpřítomňují chrámy, z nichž mnohé jsou svědky naděje už několik století. Přeji vám, abyste světlo naděje dokázali objevovat v chrámech otevřených nejen během Noci kostelů a abyste světlem naděje uměli v tomto světě také sami být.
Martin David
biskup ostravsko-opavský
© 2025, Noc kostelů