Po celou dobu programu se bude možné občerstvit ve farní kavárně.
Program probíhá na místě mimo kostel – Přejít na mapu
WWW: http://www.farnostturany.cz
Adresa kostela: Hanácká
GPS: 49°8'49.56"N, 16°40'4.8"E
Bezbariérový přístup.
Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Luboš Pavlů
Návaznost na dopravu:
Autobusy č. 40, 48, 74 a 78 - zastávka Hanácká, noční spoje: autobus č. N95 - zastávka Hanácká
Tuřany jsou poutním místem, jedním z nejstarších na Moravě, jehož počátky klade legenda až do doby cyrilometodějské. Slovanští apoštolové svatý Cyril a Metoděj přinesli podle pověsti sošku Matky Boží na Moravu. Při rozvrácení Velké Moravy ji zbožný lid ukryl v lese. Tam ji kolem roku 1050 našel chrlický rolník Horák v trní. Na místě, kde byla soška podle legendy nalezena, stojí nyní kaple Zjevení. Slavnou mariánskou sochu ze zdejšího poutního kostela si můžeme vybavit pod různými názvy. V Tuřanech a okolí je obvyklé pojmenování Matka Boží v trní, které odkazuje k legendě, podle níž byla socha nalezena v trnovém keři. Obvyklý název Tuřanská madona zdůrazňuje nejenom její vazbu na kostel Zvěstování Panny Marie, ale také to, že místo, které si podle legendy sama určila (a nakonec prosadila i proti vůli svého nálezce), byly právě Tuřany. Pojmenování Boží rodička z Tuřan ji připomíná jako matku Spasitele. Ježíšek na jejím klíně už jako dítě má atributy své duchovní moci - královskou korunu a vladařské jablko. Ale jistě nejslavnější pojmenování dostala socha od jezuity Bohuslava Balbína v jeho spisu Diva turzanensis z roku 1658. Latinský výraz diva zřejmě souvisí se slovem deus (bůh) a byl používán v celé škále významů - např. božská, nebeská, ale také neposkvrněná, panna nebo třeba i divotvůrkyně (úryvek z článku Matka Boží Tuřanská PhDr. Karla Rechlíka) Vznik poutního místa Bohuslav Balbín popisuje ve své knize Diva turzanensis tuto událost takto: Roku 1050 šel nábožný a u svých sousedů vážený rolník Horák, v Chrlicích usedlý, večer z polní práce domů. Na místě, kde jsou nyní Tuřany, byl les a v něm keře planých růží. Zde spatřil blíže cesty v jednom keři velké světlo, zářící na všecky strany. Byl to oheň bez kouře, bez plápolu a bez praskotu. Nelekl se toho muž statečný, ale byl zvědav, co se zde děje neobyčejného. Hned se domníval, že se tu něco nebeského, podivuhodného ukrývá, přistoupí a hle! Vidí věc neobyčejnou, vidí tu nebeskou Růži neporušenou žádným trním hříchů, vidí Matku Boží, od níž světlo nebeské tak mocně se šíří. Pln radosti patří na milostnou Matku Boží s milostným krásným Ježíškem. Padá na kolena, pozdravuje ji modlitbou, béře ji uctivě do náručí a s velikou radostí odnáší domů, jakožto jistou záruku požehnání Božího.