Prezentace historie působení farnosti ve staré Hostivaři, fresek a dalších památek
WWW: http://www.farnosthostivar.cz
Adresa kostela: Domkářská
GPS: 50°2'56.602"N, 14°31'28.088"E
Bezbariérový přístup.
Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Marketa Benešová
Návaznost na dopravu:
Od stanice metra C Opatov nebo metra B Černý most autobusem 181, od stanice metra A Skalka nebo stanice metra C Chodov autobusem 177 do zastávky "Hostivařské náměstí". Odtud pěšky podél Botiče až ke schodům ke kostelu, doba pěší chůze cca 5 minut.
Alternativa: Autobusy: 154, 175, 181, 182 nebo tramvají: 22 a 26 do zastávky "Na Groši" na ulici Švehlova. Poté pěšky z křižovatky ulicí Pražská až na Kozinovo náměstí a odtud podél Botiče, doba pěší chůze cca 12 minut.
Kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři je umístěn uprostřed Staré Hostivaře. Vytváří krásné místo, které zve k řadě setkání, zastavení a dalších aktivit. Je centrem farnosti, kde se schází a působí mládež, rodiny, senioři, ale i lidé bez domova.
Kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři je původně raně gotická stavba ze 13. století. Písemně je ovšem chrám doložen - nepřímo, ale dostatečně přesvědčivě - k roku 1352. Přesto bývá v literatuře na základě charakteristického půdorysu a s přihlédnutím k okénku v presbytáři často řazen mezi románské kostely.
Půdorys chrámu Stětí sv. Jana Křtitele je jednoduchý: na obdélníkovou loď navazuje polokruhová apsida. Vnější rozměry lodi dosahují 17,80 m délky a 9,20 m šířky. Při síle zdiva 120 cm měří vnitřní prostor přibližně 15,40 x 6,80 m. Apsida má vnější průměr 7,10 m a vnitřní 4,70 m. Zatímco loď má rovný strop, apsida je zaklenuta konchou. Kněžiště je do lodi otevřeno jednou pravoúhle odstupněným vítězným obloukem s jednoduchou římsou. V západní části lodi se nachází hudební kruchta, jejíž východní stěna je tvořena stlačeným klenutým obloukem spočívajícím na 70 cm širokých polopilířích, předstupujících 45 cm před vnitřní líce obou podélných stěn lodi. Prostora lodi je nyní osvětlena třemi okny v severní stěně a čtyřmi v jižní. Do apsidy vede pouze jediné, nevelké střílnové okénko, umístěné v její ose. Má výrazně zešikmenou špaletu, zužující se z 90 cm na necelých 20 cm. Profilace hrotitého pískovcového portálu ve vnější severní stěně lodi je tvořena mělkým okosením, výžlabkem přecházejícím v obloun, dále masivním prutem v pravoúhlém ústupku, zakončeném výrazným okosením, vyrůstajícím z pravoúhlého zešikmeného soklu. V zazdívce dnes nefunkčního vchodu s portálem je evidentně druhotně umístěna renesanční náhrobní deska. Výkopy z let 1978 - 1985 prokázaly správnost starší domněnky, že dnešní předsíň na západní straně a sakristie na straně severní u nejstarší fáze dodnes dochované chrámové stavby neexistovaly. Předsíň a sakristie představují až pozdější přístavby.
Hostivařský chrám byl podle všeho ve 13. století sázavským klášterem přestavěn do podoby, kterou má v podstatě dodnes. Od počátku byl trvalou součástí farní sítě říčanského děkanátu. Právo patronátu příslušelo klášteru. O existenci hostivařské farnosti poprvé svědčí údaj rejstříku papežského desátku k roku 1352, v němž je z Hostivaře zanesen plat 18 grošů. Jde o mírně vyšší než průměrnou výši církevní daně v rámci děkanátu.
Apsidu kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři zdobí nedávno odkryté vzácné nástěnné malby z druhé poloviny XIII století. Konše apsidy dominuje postava trůnícího Boha Otce v mandorle Ten sedí na monumentálním trůnu, jehož spodní část zdobí dva medailóny s vyobrazením hvězd. Spasitel pod nohama drtí draka a lva. Ruce zalomené v lokti směřuji v gestu oranta vzhůru, dlaně, patrně původně s ranami, obrací Bůh k divákovi. Oblečen je do spodního roucha světlé barvy, přes které má přehozen purpurový královský plášť. Podlouhlá vousatá tvář Boží má mladistvý výraz, oči upřeně směřují k divákovi. Na ramena mu spadají dlouhé vlnité vlasy. Okolo hlavy má svatozář s křížovým nimbem, který označuje nejen Krista, ale i Boha Otce, jak je to zřejmé například na miniatuře s vyobrazením Trůnu Milosti v rukopise z Cambrai (Wesminsterská škola, kol. 1120). Před trůnící postavou Boha se vznáší krucifix s korpusem Krista. Mandorlu přidržuje dvojice andělů oblečená do bílého spodního roucha a svrchního šatu červené barvy, přes nějž má štolu skříženou po způsobu jáhnů na prsou. V dotyku s mandorlou spatřujeme čtveřici okřídlených symbolů evangelistů s nápisovými páskami: vlevo dole lev sv. Marka, vpravo dole býk sv. Lukáše, vlevo nahoře orel sv. Jana Evangelisty, právo nahoře anděl sv. Matouše. Ve spodní časti obrazového pole je pár stylizovaných stromů, snad poukaz na rajské stromy poznání a života. V pásu pod mandorlou jsou v kruhových medailónech zobrazeny hlavy mužů a žen, některé ozdobené korunou. Jde patrně o proroky a sibyly. Apsidu původně osvětlovala trojice oken (poukaz na Nejsvětější Trojici). Plochy mezi okny zdobí nástěnné malby. Po pravici Kristově, tedy na významnějším místě je vyobrazen v architektonicky profilované nice s mniškou patron kostela sv. Jan Křtitel s agnuskem v ruce, po Boží levici stojí v podobné nice postava arcibiskupa s paliem, patrně patrona pražské diecéze sv. Vojtěcha. Ve špaletách oken spatřujeme postavy světic, patrně svatých panen, z nichž můžeme v prostředním okně identifikovat sv. Kateřinu s kolem v ruce a v levém okně svatých Petra a Pavla. Ve vrcholu okenních špalet jsou umístěny velké hvězdy. Spodní část stěny apsidy zdobí nástěnné malby s výjevy z Kristova Narození.
Malby vytvořil umělec jehož dominantním výtvarným prostředkem je výrazná linie vymezující tvary. Barvě přisoudil kolorující lokální funkci. Výraznou ikonografickou inovací je postava trůnícího Boha Otce v mandorle, před nímž se vznáší kříž s tělem Spasitele. Nejbližší typové analogie nacházíme na miniatuře v rukopise ze západní části Německa či Belgie a na tympanonu severního vstupního triangle dómu v Erfurtu (kol. 1330).
Malby ve zkratce demonstrují celé dějiny spásy. Zobrazení Kristova Narození poukazuje na první příchod Spasitele na tento svět. Ukřižovaný – obětovaný Kristus představuje zásadní předěl v historii spásy, neboť smrtí na kříži Spasitel vykoupil celé lidstvo a zároveň Ukřižovaný zosobňuje mešní oběť odehrávající se na oltáři. Milosrdný a slitovný trojjediný Bůh ukazující své rány pak bude spravedlivě soudit při druhém příchodu ty, kteří v přijali jeho obětovaného Syna jako pravého Boha. Svaté Panny ve špaletách okem, stejně jako patron kostela sv. Jan Křtitel a patron pražské arcidiecéze sv. Vojtěch se přimlouvají u Božího trůnu za shromážděnou obec věřících. Proroci a sibyly v medailonech zvěstují ve svých proroctvích vylíčené dějiny spásy.