Program Noci kostelů 7. června 2024

Kostel sv. Václava patří mezi nejvýznamnější sakrální stavby na děčínsku, a to nejen proto, že je spjat se jménem prvořadého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kostel a protilehlá pozdně barokní fara jsou dnes jedinými pozůstatky v podstatě zaniklé osady Rozbělesy, jíž pohltilo průmyslové předměstí Děčína. Samotný kostel s farou se staly doslova součástí výrobních prostor jedné z továren. Stavba svatováclavského chrámu nahradila původní zchátralý středověký kostel, doložený poprvé v roce 1579. Kostelík se na počátku 18. století nacházel v natolik špatném stavu, že by jej bylo nutné od základů rekonstruovat. Jako výhodnější se však ukázalo starou stavbu strhnout a nahradit novou. Základní kámen k novému chrámu položil v lednu 1732 Jan Josef hrabě Thun, pán děčínského panství. Kvůli nedostatku peněz se dokončení stavby protáhlo na dlouhých šedesát let, která s sebou přinesla zásadní úpravu v projektu. Jan Václav Kosch, který realizaci převzal, na přání hraběte podstatně pozměnil původní Dientzenhoferův plán, což se projevilo především ve zmenšení půdorysu chrámu. Kostel byl po nejrůznějších peripetiích dostavěn v létě 1783 a na svátek sv. Václava téhož roku vysvěcen. Zařizování interiéru bylo ukončeno teprve v roce 1795 a dále bylo ještě dotvářeno hlavní průčelí. Již v poměrně krátké době se však vyskytly problémy způsobené chybně položenou krytinou na střeše kostela. Zatékající voda začala narušovat lehkou konstrukci vložené kupole, která nebyla klenutá, ale změnou projektu bedněná, ukotvená na trámoví střechy. Rákosový strop falešné kupole musel být proto zcela odstraněn a nahrazen novým, poté byl vnitřek kostela polychromován. Roku 1908 opravila místní stavitelská firma Putz & Weber vnějšek kostela. Tehdy vznikly i neobarokní náročněji tvarované vikýře členící plochu střech hlavní lodi i navazujících částí. V letech 1936–1938 byly v duchu doby obnoveny vnější fasády kostela a jednobarevně vymalován také interiér. Na začátku padesátých let 20. století přestává kostel sloužit svému účelu a na několik desetiletí je pronajat coby tovární skladiště. Jeho kvalitní zařízení bylo zčásti zničeno a zčásti uloženo v kostele v Děčíně-Bělé a jistou dobu i na faře v Děčíně-Podmoklech. Nejcennější vybavení kostelu daroval sám Václav hrabě Thun. Jednalo se o kvalitní rokokový hlavní oltář s barokním obrazem sv. Václava mezi anděly (obraz je dnes v kostele v Jílovém) a malý mariánský oltářík z kaple děčínského zámku, dále hodiny ze zámecké věže a varhany z děčínského chrámu Povýšení sv. Kříže. Ty však byly, prý jako poruchové, již roku 1899 prodány za 50 zlatých na materiál. Osud nových varhan, za první světové války rekvírovaných, v roce 1936 opravených, rovněž jako ostatního vybavení, je stejně smutný. Nenávratně chrám přišel také o kamennou křtitelnici ze 17. století, velký barokní krucifix i klasicistní kazatelnu z druhé poloviny 18. století. Po zrušení kostela v 50. letech byl zrušen a v době následující zlikvidován také přiléhající farní hřbitov, na jehož místě vyrostly tovární haly. Zachováno zůstalo jen několik poničených náhrobníků u zdi kostela, nejstarší z roku 1613. Na lepší časy se blýsklo v 60. letech, kdy byl roku 1966 chrám zapsán na seznam kulturních památek. Zlomovým momentem v dějinách této stavby však byla 70. léta a začátek 80. let minulého století, kdy při jednáních o záchraně stavby v havarijním stavu, požadoval stavební odbor Okresního národního výboru v Děčíně odbourání věží, „aby stavba nepůsobila jako kostel“. Bez této úpravy neměly být jakékoliv práce povoleny. V květnu 1977, na základě usnesení okresní komise památkové péče, zahájil odbor kultury ONV řízení, které mělo vést ke stržení kostela. V žádosti na sejmutí památkové ochrany, adresované Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody (dnes Národní památkový ústav), se píše, že se jedná o památku II. kategorie, zatím prý není souhlas církevních orgánů, ale odbor již zajišťuje potřebnou fotodokumentaci ... Stavba nakonec továrním halám ustupovat nemusela a přečkala do dnešních dnů. Těžce poškozena však byla konstrukce krovu a zejména obnovovaná kupole, jež se spolu s kruchtou nad vchodem částečně zřítila. V roce 1995 byly zahájeny stavební práce. Nejprve bylo odstraněno staré zrezavělé lešení při jižní věži a pro tovární materiál, skladovaný u zdí kostela, nalezeno vhodnější místo. Díky Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury byla opravena střecha a zasklena okna. Noví zahraniční vlastníci privatizovaných Kovohutí viděli v kostelu umístěnému uvnitř továrního komplexu cosi unikátního a zdálo se, že záchraně památky v plném rozsahu nic nebrání. Během rekonstrukce však došlo k řadě nevhodných postupů a pochybení, které se nejvýrazněji projevily v řemeslně nepříliš zdařilé pokládce střešní krytiny. Avšak dříve než bylo možné práce reklamovat, pokrývačská firma zanikla. Zjistilo se také, že při stavebních pracích v roce 1996 byl ukraden jediný dochovaný zvon. Pracovníci památkové péče nakonec nedoporučili za takovýchto podmínek v opravách pokračovat. Dotace od státu byly zastaveny. Mohlo by se proto zdát, že kostel sv. Václava provází trvalá nepřízeň osudu. Projdeme-li však blízkou i vzdálenou krajinou severních Čech, plnou torz sakrální architektury, směle začneme hovořit o zázraku. Svatováclavský kostel v Rozbělesích k nám promlouvá svědectvím minulých časů, je výpovědí o nás samých, o světě, ve kterém žijeme i který nás přesahuje.

Vilém Vavřička

Více o kostelu se dozvíte na: https://www.farnost-podmokly.cz/kostel-rozbelesy/