Program Noci kostelů 7. června 2024

Souběžně s historií města Bělé můžeme od počátků sledovat i bohaté a zajímavé dějinné osudy zdejšího církevního života. Již před přenesením městské fundace krále Přemysla Otakara II. na dnešní místo předcházela bělské farnosti existence církevní obce, srdužené kolem mateřského kostela sv. Jiljí pod hradem Bezdězem. Hned na počátku 14. století byl pak spolu s novým městem budován i kostel, zasvěcený Povýšení sv. Kříže, který je dodnes živým ohniskem náboženského života.
Bělská farnost náleží od roku 1786 k diecézi litoměřické a po stránce územní církevní správy je součástí vikariátu mladoboleslavského. S výjimkou krátkého období let 1996-2000 byla od samých počátků vždy spravována zde sídlícími kněžími, z nichž současný duchovní správce je (od první zmínky o knězi Habartovi z r. 1336) v pořadí osmdesátý osmý.
Farní kostel Povýšení sv. Kříže byl založen současně s městem v prvních desetiletích 14. století. Z této doby je dodnes zachován presbytář se sakristií a v půdoryse i ostatní části stavby (loď a věž), které však byly upraveny po požáru r. 1635. Presbytář je sklenut dvěma poli křížové žebrové klenby a v závěru paprsčitě, loď kostela je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Architektonicky hodnotný prostor sakristie je sklenut čtyřmi poli křížové žebrové klenby na střední pilíř a konzoly. Vnitřní zařízení kostela je barokní, upravené a doplněné na sklonku 19. století. Ve vnější zdi kostela je zazděno několik starých náhrobků bělských měšťanů a kněží ze 17.-19. století.
V současné době (od r. 2000) prochází interiér bělského farního kostela rozsáhlou obnovou, při níž již došlo k restaurování barokního mobiliáře (souboru oltářů a kazatelny) a rovněž k restaurování vnitřní výmalby z konce 19. století, které je vzhledem k rozsáhlosti a náročnosti prací rozvrženo na několik částí (do r. 2009 bylo provedeno v pěti ročních etapách restaurování maleb celého presbytáře a vítězného oblouku).
Jakožto hlavní sakrální prostor města a farnosti slouží bělský kostel Povýšení sv. Kříže především ke konání bohoslužeb a dalších duchovních úkonů, spjatých se životem zdejších obyvatel. Příležitostně se tu však konají i koncerty a prohlídky doprovázené výkladem. Kostel je rovněž každoročně prezentován v rámci Dnů evropského dědictví a několikrát do roka bývá i místem zastavení uměleckých a literárních historiků při odborných sympóziích, exkurzích a kolokviích.
Kolem kostela se rozkládá starý městský hřbitov se zajímavými náhrobky a umělecky kovanými či litými kříži. Po necitlivých zásazích ve 2. polovině 20. století zde zůstala jen část původních náhrobků. Mezi nimi je významný náhrobek Dr. Emanuela Purkyně, učitele přírodních věd na někdejší lesnické škole v Bělé, která byla první svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku. Za zmínku stojí také pozdně empírová hrobka MUDr. Josefa Tieftrunka, osobního lékaře císaře Ferdinanda Dobrotivého a dobrodince zdejšího kostela.
Na prostranství před kostelem stojí pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého s latinským chronogramem, hlásajícím, že ji nechal roku 1722 postavit bělský farář Václav Vít Ignác Cippel.

Do obvodu bělské římskokatolické farnosti náleží také někdejší klášterní kostel sv. Václava a kaple sv. Josefa v zámku, kde se díky spolupráci farnosti, muzea a vedení města od r. 2003 podařilo po více než třicetileté přestávce obnovit tradici bohoslužeb. Zámecká kaple sv. Josefa, jejíž interiér je zásluhou Města Bělé vzorně obnovován (r. 2009 bylo provedeno restaurování zdejší oltářní architektury), se tak stává dalším prostorem, který prostřednictvím bohoslužeb, konaných zde od r. 2008 každý měsíc, opět ožívá v rozměru svého původního poslání.
Mimo území města je součástí farnosti také kostel sv. Vavřince v Čisté, původně středověká stavba, upravená barokně na přelomu 17. a 18. století.
Z bělské fary je navíc spravováno a provozně zajišťováno ještě následujících šest farností:
1) farnost Bezděz s kostelem sv. Jiljí z 2. poloviny 12. století, jemuž náleží úctyhodné prvenství jakožto nejstaršímu a mateřskému kostelu v celém zdejším okolí. Na území této farnosti se rozkládá i stejnojmenný hrad s gotickou kaplí, zasvěcenou původně sv. Michaelu archandělovi a od 17. století Panně Marii. V době baroka byl Bezděz jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Čechách.
2) farnost Dolní Krupá s kostelem sv. Václava, zmiňovaným již k r. 1293; 3) farnost Bezdědice s kostelem rovněž zasvěceným sv. Václavu, původně gotickým, nahrazeným po požáru r. 1865 historizující novostavbou; 4) farnost Okna s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, původně gotickým a v baroku upraveným; 5) farnost Bořejov s původně gotickým kostelem sv. Jakuba, na jejímž území je též středověký hrad Houska s hradní kaplí sv. Michaela a 6) farnost Kruh s barokním kostelem sv. Vojtěcha, postaveného náhradou za starší kostel středověký. Do obvodu kružské farnosti rovněž náleží kaple Nejsvětější Trojice ve Žďáru.
K duchovní správě v Bělé pod Bezdězem tak v současné době náleží celkem sedm farností s následujícími příslušnými obcemi: Bělá pod Bezdězem, Bezdědice, Bezděz, Blatce, Blatečky, Bořejov, Březinka, Březovice, Čistá, Hlínoviště, Houska, Korce, Kruh, Luka, Nosálov, Obora, Okna, Plešivec, Plužná, Podolí, Tubož, Vazačka, Víska, Vlkov, Vojetín, Vrchbělá, Žďár, Ždírec a Ždírecký Důl.