Program Noci kostelů 7. června 2024

Na základě stavební techniky s použitím velkých pískovcových kvádrů je stavba datována do první poloviny dvanáctého století a náleží mezi nejvýznačnější památky svého druhu v jihozápadních Čechách (dendrochronologické datování třetí stavební fáze věže odkazuje k roku 1149). V souvislosti s prvními feudálními vlastníky je zajímavá především samotná věž, jejíž první patro je v podstatě panskou tribunou uzavřenou ve věži s původním románským vstupem v jižní zdi. Přízemí věže, v němž zdi dosahují síly 138 centimetrů, je překlenuto čtyřmi poli křížové klenby s pasy svedenými na střední sloup.  Románská loď kostela bývala oproti dnešní barokní, užší, stavěné v šíři věže a nižší. Společně s věží je zachována ještě část románského zdiva severní strany lodi. Zajímavé jsou nálezy kvádrů se symboly, a to s kolovým křížem o průměru 28 cm. Tento znak čtyřramenného kříže v opsaném kruhu lze vysvětlit jako nutný doprovod svěcení kostela, případně jako "světlo a spasení světa". Na plášti jižní stěny věže se nachází rohový pískovcový kvádr opatřený reliéfem, symbolizujícím Alfu a Omegu, počátek a konec života spolu s motivem SLUNCE a MĚSÍCE na znamení zatmění slunce při skonání Krista. Reliéf vznikl bezpochybně současně se stavbou věže kostela.

Vlastníci tribunového kostela, páni ze Svojšín se poprvé v české historii připomínají roku 1175 (Odalricus et Beneda de Suaysin). Děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl již ve 14. století (1355) farním kostelem. Vedle kostela stávala ještě kaple sv. Michala. Původní románská budova, z níž zbyla věž, byla přestavěna v 17. století. Roku 1713 vypukl zde veliký požár a zničil většinu zařízení a mnoho cenných listin. V letech 1740-1766 byla vedle kostela postavena budova nové fary. Hřbitov, který se nacházel okolo kostela byl zrušen a za vsí zřízen zcela nový. 1. července 1781 byla Svojšínská farnost navždy povýšena na děkanství pražským arcibiskupem Antonínem Petrem, hrabětem Příchovským, který se narodil v zámku ve Svojšíně r.1707 a který zde v kostele byl pokřtěn. Novější přístavbou je spojovací mostek z oratoře do zámku z pol. 18. století a čerstvě opravená hrobka rodiny Juncker-Bigatto z 2. pol. 19. století. Významná etapa v renovaci interiérů kostela byla provedena v roce 1912. Poslední rozsáhlá oprava kostela je prováděna v letech současných.