Program Noci kostelů 7. června 2024

Interiér kostela, památkově chráněný, má půvab v jednoduchosti a prostotě. Měří 19 metrů, jeho šířka je 9 metrů a výška 8 metrů. Hlavní oltář Panny Marie v závěru kněžiště s uctívaným poutním provodovským obrazem Panny Marie Kojící, námět v našich zemích ojedinělý, tvoří součást původního zařízení kostela z třetiny osmnáctého století. Na epištolní straně je rokoková kazatelna z šedesátých let osmnáctého století (přístupná ze sakristie). Nad vchodem do sakristie visí obraz Panny Marie Sněžné z roku 1845, zajímavá nalidovělá malba od Miasného z roku 1845. Křížová cesta je od Emila Brendla z roku 1947. Naproti sakristie je boční oltář Božského Srdce Páně z roku 1919, dále jsou zde sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Františka z Assisi, sousoší svaté Anny s Pannou Marií a svaté Terezie od Dítěte Ježíše, v presbytáři sochy svatých Cyrila a Metoděje. Vzadu je umístěna dřevěná socha svatého Floriána a ve výklenku socha Panny Marie Lurdské. Sochu svaté Anny pod kůrem zhotovil František Charvát z Kutné Hory. Socha svaté Terezičky je z roku 1932 od Chrámového družstva v Pelhřimově. Vitráže v oknech zpodobňují svatého Josefa a svatého Jana Nepomuckého. V presbytáři je umístěn formálně zdařilý klasicistní krucifix z konce osmnáctého století, který byl původně umístěn na kruchtě. Varhany mají šest rejstříků. Nechal je postavit v roce 1911 Matěj Strmiska z Uherského Hradiště. Zvon na věži kostela je z roku 1734 (30 kg) s reliéfy svatého Josefa a svatého Václava byl zrekvírován a po válce přivezen z Prahy a je dokladem zvonařské práce z období nastupujícího empírového slohu. Další zvon ve věži (45 kg) s mariánským reliéfem je z roku 1803. V letech 1985 až 1988 proběhla generální oprava kostela, která spočívala mimo jiné v obnově fasády, střech, odvlhčení kostela, rekonstrukci schodiště. Rovněž interiér kostela byl upraven (elektroinstalace, výmalba, úprava liturgického prostoru).