Program Noci kostelů 7. června 2024

Počátky poutní tradice v Nicově sahají do období vrcholného středověku. Ve 14.století zde byl zásluhou nedalekého cisterciáckého kláštěra v Pomuku(Nepomuku) postaven první kostel. Pouti se již tehdy konaly k zázračné, původně dřevěné, soše Panny Marie. Známé byly i léčivé, někdy též zázračné účinky vody z blízké mariánské studánky.

Po období útlumu navazujícím na husitské války a reformační tendence na panství ke kterému Nicov náležel byl v druhé polovině 17. století patrný opětovný nárůst poutní aktivity k zázračné mariánské soše. Vzhledem k potřebám souvisejícím s intenzivním fenomenem barokní zbožnosti a díky velmi osobnímu vztahu k nicovské lokalitě se tehdejší majitel panství, hrabě Adolf Bernard z Martinic, rozhodl pro stavbu nového, reprezentativního chrámu. Jeho návrhem pověřil jednu z nejvýznamnějších postav středoevropské barokní architektury Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Základní kámen byl patrně položen roku 1720 a kostel byl vysvěcen v září 1730 litoměřckým biskupem Janem Adamem Vratislavem z Mitrovic.

Dispozicí kostela je centrála na půdorysu řeckého kříže se zdůrazněnou podélnou osou, s vedlejšími čtvercovými prostorami v koutech kříže. Ústřední prostor nad půdorysem okoseného čtverce je umocněn mohutnou kruhovou kopulí s osmi okny a lunetami. Konvexkonkávně zvlněná balustráda kruchty a oratoří dodává interiéru dynamičnosti. Výrazné je dvouvěžové průčelí kostela, pohybově akcentované středním rizalitem.

V interieru kostela jsou zachované původní prvky výzdoby oltářů i cenné úkazky řemeslné, např. kovářské zručnosti z poloviny 18.století.