Program Noci kostelů 7. června 2024

Arciděkanský chrám sv. Apolináře na Velkém předměstí patří k nejstarším církevním stavbám ve městě. Počátky jeho výstavby se kladou do poloviny 13. století. Původně byl zasvěcen Panně Marii. Je to dozajista onen kostel, který podle písemné zprávy z roku 1283 dal ohradit kamennou zdí pražský biskup Tobiáš z Bechyně. /Zeď byla odstraněna v polovině 18. století./ Ze stavby se však nezachovalo téměř nic, pouze raně gotický lomený sloupkový portál, který byl později zasazen do jižní obvodové zdi. Stavba nového kostela započala s největší pravděpodobností za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nový chrám měl být mohutnou stavbou, o čemž svědčí monumentální presbytář, nesoucí prvky blízké par1éřovské huti. Náležel k němu též kolegiální ústav sv. Kryštofa. Z konce 14. století také pochází postranní kaple Panny Marie na jižní straně. Stavba postupovala jen velmi zvolna, a tak k dokončení došlo pravděpodobně za arcibiskupů Jana z Jenštejna a Olbrama ze Škvorce, jejichž znaky jsou namalovány v presbytáři. Za husitských válek při obléhání města v roce 1422 a 1431 byl kostel vypleněn a vypálen. Stejný osud potkal i kostel sv. Fabiána a Šebestiána, který stával v místech mezi Radbuzou a nynějším Husovým náměstím, a kostel sv. Kunhuty v místech dnešní Pivovarské ulice. Současně zanikl i kolegiální ústav. Arciděkanský chrám zůstával dlouho ruinou. Teprve na sklonku 15. století byl zásluhou arcijáhnů Neustupy ze Švamberka a Mikuláše z Budějovic znovu ve skromných poměrech zprovozněn. To už městu vládla světská vrchnost - Ronšperkové a po nich Lobkovicové. Za Lobkoviců byla na severní straně přistavěna renesanční hranolová věž, přičemž Původní věže obnoveny nebyly. K přestavbě kostela do dnešní barokní podoby došlo v polovině 18. století za Františka Norberta Trauttmansdorffa z iniciativy arciděkana Johanna Antonína Wagnera. Zachován zůstal gotický presbytář s kaplí Panny Marie. Kostelní loď byla prodloužena o vstupní část s kůrem, byla zaklenuta třemi poli kleneb, některá okna byla zazděna a gotické prvky byly překryty novou barokní omítkou. Ve stejném stylu byl vybaven interiér. Stavba byla dokončena v roce 1769, kdy byl kostel znovu vysvěcen biskupem hrabětem z Herbersteinu. Kostel doznal posléze významných změn při opravách v roce 1926-1927. V lodi byly odhaleny původní gotické prvky, pomocí průduchů byly odvlhčeny obvodové zdi. Drobné opravy proběhly v 90. létech minulého století, kdy byla provedena výmalba interiéru, rekonstrukce střechy věže a byla položena noyá krytina na střechu lodi. Zásadní rekonstrukce celý objekt ještě čeká. Kostel sv. Apolináře je jednolodní obdélníková stavba s polygonálním presbytářem. Presbytář s opěráky a chrliči je zaklenut křížovou žebrovou klenbou. Vybavení je převážně barokní. Hlavní oltář se sochou sv. Assumpty a postavami světců pochází z 18.století, podobně jako boční oltáře, z nichž levý zdobí obrazy sv. Františka Paulánského a sv. Mikuláše. Na levém oltáři je obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1911 od horšovskotýnské malířky Paulíny Bauml, stejně jako o čtyři roky mladší obraz Panny Marie Bolestné na levém oltáři. Sochy a řezbářská výzdoba kazatelny a chrámových lavic jsou také barokní, podobně varhany na kůru, které se v současnosti opravují. Mimořádně cenná je výzdoba kaple Panny Marie na jižní straně. Skládá se z pozdně gotických nástěnných maleb z doby kolem roku 1500, které se dobře dochovaly v horní polovině stěn a v klenbě. Znázorňují Pannu Marii Ochranitelku, kalvárii, postavy světců, výjevy z legendy o sv. Kateřině a unikátní pohled na gotický Horšovský Týn. V interiéru a po vnějších obvodových zdech bylo při opravách v létech 1926- 1927 instalováno na 25 historicky cenných náhrobních kamenů z let 1506 až 1834, např. náhrobník Bohuslava z Ronšperka, Ziguny z Gutštejna a Kryštofa Plachého z Třebnice.Ve zvonici věže je umístěn zvon, který daroval kostelu v roce 1898 kníže Karel Jan Trauttmansdorff. Ostatní zvony byly pořízeny ze sbírek občanů náhradou za zvony rekvírované v 1. světové válce