Program Noci kostelů 7. června 2024

BAZILIKA SV. VAVŘINCE A PŘEDROMÁNSKÝ KOSTEL NEZNÁMÉHO ZASVĚCENÍ

Raně románskou baziliku sv. Vavřince vybudoval první český král Vratislav II. (1061–1092). Podle některých historiků jde o nejstarší baziliku hirsauského typu (tj. spjatou s clunyjskou reformou) na českém území. O její existenci neměli historikové tušení až do objevení v r. 1903. Ve 14. století byla patrně částečně upravena. Její zánik způsobilo nejspíš plenění Vyšehradu Pražany v r. 1420. Nicméně severní boční loď i s dvoupodlažní kaplí byla zachráněna díky tomu, že byla později obestavěna děkanskou rezidencí.

První nálezy byly zjištěny již v roce 1884 při stavbě odpadní jímky. Půdorys baziliky ale odhalil až výzkum vedený B. Matějkou v r. 1903. Bazilika je tvořena hlavní a dvěma bočními loděmi (severní loď je nepřístupná). Ve východní části přechází přes trojlodí příčná loď, která s hlavní lodí vytváří půdorys ve tvaru katolického kříže. Na východní straně je stavba ukončena třemi apsidami, v nichž se původně nacházely oltáře. Před hlavní apsidu je ještě vložen čtvercový chór. Celá stavba dosahuje rozměry 20,6 × 15,7 m; nadzemní zdivo apsid je široké okolo 0,96 m (tedy stejně jako u rotundy sv. Martina).   Za projev románského slohu je považováno použití kvádříkového zdiva a také lizén (vystupujících svislých pásků zdiva). Lizény, nacházející se na vnitřní i vnější straně obvodových zdí, členily těžkou hmotu stavby do panelů a tím jí opticky odlehčovaly. Původní portál baziliky se nacházel na západní straně, ale byl odlámán již v dávné minulosti, takže jeho vzhled neznáme. Dnešní novorománský portálek je dílem architekta A. Bauma, který k jeho výzdobě použil motivy z vyšehradského korunovačního evangelistáře krále Vratislava (tzv. Vyšehradského kodexu).

Mezi prvky, které stavbě propůjčovaly luxusní vzhled, patří terakotové podlahové dlaždice tzv. vyšehradského typu z poslední třetiny 11. století. Jejich kopie si jsou umístěny před jižní apsidou. Je na nich vyobrazen lev, gryf, sfinga a busta císaře Nerona, který byl v raném křesťanství považován za Antikrista. Uplatnění posledního motivu není v architektuře ostatní středověké Evropy vůbec známý a patrně tedy jde o českou zvláštnost. Všechny tyto figury měly vyvolávat představu ďábla, zla a neštěstí. V duchu tehdejší doby se však staly symbolem zla poraženého, neboť bylo drceno nohama křesťanů.

Po r. 1903 proběhlo uvnitř i vně baziliky několik dalších archeologických výzkumů, které objasnily celou řadu technických a architektonických detailů stavby.  Při výzkumu vedeném B. Nechvátalem v letech 1968–1969 bylo pod základy baziliky nalezeno ještě další zdivo, datované předběžně do 2. pol. 10. století a tedy o zhruba sto let starší než bazilika. Zjištěné úseky zdí byly předběžně interpretovány jako pozůstatky kostela na půdorysu prostého řeckého kříže o délce okolo 18 m. Tyto relikty dodnes představují nejstarší známou zděnou stavbu na Vyšehradě. Na tuto záhadnou předrománskou stavbu se znovu zaměřil výzkum L. Varadzina a B. Nechvátala v letech 2011 a 2014. Ukázalo se, že její tvar byl složitější, než jak se původně uvažovalo. Místo prostého řeckého kříže šlo o monumentální křížovou trikonchu o rozměrech 25,5 × 24,8 m. Jejím jádrem byla pravoúhlá loď, z níž na severní, východní a jižní straně vystupovaly celkem tři apsidy a na západní straně obdélná vstupní partie. Průměr apsid činil 7,6 m, takže každá apsida vlastně dosahovala velikosti raně středověkých menších rotund. O mohutnosti celé stavby svědčí také značná šířka základů (1,4 m). Svou užitnou plochou (287 m2) představuje pravděpodobně největší raně středověký kostel s centrálním půdorysem na území Západních Slovanů. Její plocha byla zhruba o třetinu větší, než měla rotunda sv. Víta na Pražském hradě, jež byla do r. 1060 hlavním kostelem Čech a sídlem biskupa. Mimořádné rozměry předrománské stavby a na tehdejším českém území unikátní typ půdorysu dokládají, že muselo jít o mimořádně významný kostel. Bohužel v písemných pramenech se o něm nezachovaly žádné jednoznačné zprávy a je proto otázkou, zda byl vůbec dostavěn a užíván. Nicméně už samotný projekt, z něhož byly realizovány minimálně základy, dokládá, že Vyšehrad se měl někdy na konci 10. století stát jedním z nejvýznamnějších církevních center raného českého státu.