Stručné představení dějin kostela. Prohlídku povede historik Karel Pacovský. Sraz zájemců bude před vchodem do kostela.
WWW: http://www.martinvezdi.eu
Adresa kostela: Martinská
GPS: 50°4'58.890"N, 14°25'11.391"E
Bezbariérový přístup.
Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Štěpán Groll
Návaznost na dopravu:
metro A, B - stanice Můstek
metro B - stanice Národní třída
tram 6, 9, 18, 22 - zastávka Národní třída
Kostel svatého Martina byl vystavěn nejprve v románském slohu v letech 1178-87, snad na místě předchozí románské kaple. Podle kostela byla nazvána i osada, pro níž byl tehdy postaven: Újezd svatého Martina. Ke kostelu patřil také hřbitov a škola. V letech 1249-53 byly vystavěny nové městské hradby, které farní osadu rozdělily na dvě části – před a za hradbami. Kostel byl tehdy přestavěn v gotickém slohu, jeho zeď přiléhala k hradbě, a proto se začal nazývat Sv. Martin ve zdi. Za Karla IV. byl kostel znovu goticky přestavěn a byla zvýšena jeho klenba (podlaha byla tehdy o dva a půl metru níže, než dnes!).
Do opravného hnutí, které vyústilo v českou reformaci, se faráři od sv. Martina zapojili velmi brzy – farář Václav z Jičína, zvaný Rohle, se o odpustcích „milostivého léta“ 1393 soukromě vyjádřil, že se nejedná o odpustky, ale o přeludy. Bylo to v době, kdy si odpustky ještě koupil i mladý Jan Hus. Nejvýznamnější okamžik Martina ve zdi nastal zanedlouho poté – na sklonku podzimu 1414 zde byla poprvé po několika stech letech v Praze opět vysluhována večeře Páně pod obojí způsobu – s chlebem a vínem pro všechny účastníky. Pod vlivem významného husitského teologa Jakoubka ze Stříbra ji vysluhoval místní kněz Jan z Hradce. Mistr Jan Hus, který chtěl večeři Páně pod obojí vysluhovat laikům, kteří o to mají hluboký duchovní zájem, se k tomu vyjádřil z věznice v Kostnici – Jakoubkovi ze Stříbra vzkázal „milý Kubo, nekvap tím, když se bohdá vrátím, chci toho věrně pomoci“. Kostel tehdy představoval, spolu s Betlémskou kaplí, sv. Vojtěchem a sv. Michalem, jeden z pilířů pražské reformace.
V husitské době byl Martin ve zdi oblíbeným pražským kostelem. Roku 1433 v něm proběhl tzv. Svatomartinský sněm. Budova v té době vzkvétala díky donátorům – r. 1488 k němu nechal majitel sousedního domu (Platejz) Holec z Květnice přistavět boční lodě v pozdně gotickém slohu. Za to si směl ze svého domu přistavět pavlač, vedoucí z jeho domu přímo do kostela – stopy po tomto vzdušném vstupu jsou ještě viditelné zvenku z východní strany. Roku 1498 darovala kostelu 5 kop míšeňských grošů, určených na víno k Večeři Páně, lounská měšťanka Dorota Vančurová, sestřenice slavného Dalibora z Kozojed. Roku 1520 propukl na území farnosti mor, který pak řádil po celé Praze. Na místním hřbitově byla pohřbena část padlých z bitvy na Bílé hoře r. 1620. Poslední evangelický zápis v kronice je z 13. prosince 1621: „Když mandát ze strany kněžstva“ (o vystěhování nekatolických kněží) „vydán byl pro pana faráře i některé jiné tehdáž, jenž se tu sešli a v svém vykročení žalostivě rozmlúvení své měli, dáno na 2 pinty vína 1 kr 8 gr 4. den.“ Roku 1622 již proběhl u Martina programový akt „odvolání“ kalicha na „místě činu“. Další výraznou událostí byl požár města 15. října 1678, při němž shořela střecha Martina ve zdi a bylo nutno opravit věž a přelít zvony, které se roztavily. V 18. století bylo na hřbitově pohřbeno několik členů rodiny Brokoffových, kteří měli nedaleko sochařskou huť.
Roku 1784 zrušil kostel i hřbitov císař Josef II. poté, co si ho osobně prohlédl a shledal, že „jest tmavý, vlhký a sešlý“. Budova sloužila jako skladiště, byty, obchody, slavné lahůdkářství i hostinec, snad i s tančírnou. V době asanace Starého města pražského na přelomu 19. a 20. století byla budova na přímý podnět politika Ladislava Riegra zakoupena městem a velmi zdařile zrekonstruována podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Po první světové válce byl kostel dlouhodobě zapůjčen Českobratrské církvi evangelické. Od té doby slouží jako celocírkevní kostel, nejprve byl využíván pro účely evangelické vojenské správy, později pro práci s mládeží (večerní bohoslužby) a cizojazyčné bohoslužby (dříve v angličtině, nyní v němčině). V době komunistické diktatury představovaly večerní bohoslužby významné duchovní centrum evangelické mládeže, studující v Praze, a tak přispěly výrazným podílem k formování současné evangelické střední generace. V současnosti se v kostele scházejí dvě společenství – v neděli dopoledne od 10.30 se konají bohoslužby evangelického sboru německého jazyka a večer od 19.30 české bohoslužby (nejen pro mládež), při kterých se pravidelně střídají kazatelé. Martin ve zdi tak živě navazuje na kazatelskou tradici Betlémské kaple.