Program Noci kostelů 7. června 2024

Sbor postupně vznikal po skončení 1. světové války během přestupového hnutí, první veřejné setkání s ČCE proběhlo v roce 1920 na táboru lidu, kde promluvil velimský farář Jaroslav Řepa, který o to byl požádán členem ČCE J. Štolcem z Benic, v samotné Uhříněvsi žádný člen nebyl. 30. května 1920 vykonal farář Řepa první bohoslužby (venku). Vánoce 1920 jsou pro Uhříněves významné i konáním první Večeře Páně.

9. ledna 1921 byly konány první volby výboru kazatelské stanice v Uhříněvsi, toto datum může být proto považováno za počátek pevněji organizované činnosti ČCE v Uhříněvsi. Práce byla vykonávána z pražského sboru U Klimenta přes to, že kazatelská stanice nejprve patřila do sboru ve Škvorci. To bylo změněno už 28. května 1922, od té doby patřila kazatelská stanice ke Klimentu.

V průběhu roku 1922 byl kazatelskou stanicí koupen stavební pozemek v Uhříněvsi, mezi členy vybrán celý obnos a začalo se s přípravou stavby kostela, dne 1. července 1923 byl slavnostně položen základní kámen. Plány kostela, který je od začátku v Uhříněvsi znám spíše jako Husova kaple, vypracoval pražský architekt Ing. Josef Blecha a hotový kostel byl otevřen slavností dne 7. září 1924. Otevřením kostela a stoupajícím počtem členů, kteří k ČCE přistupovali, byly vytvořeny předpoklady pro osamostatnění kazatelské stanice. Zřízení samostatného sboru spolu s územním vymezením bylo oznámeno dopisem Synodní rady ČCE dne 3. září 1930.

V roce 1931 začala práce sboru také v Říčanech, v roce 1937 pak byla ustanovena v Říčanech kazatelská stanice. Na území sboru ještě vzniklo další středisko práce ve Stránčicích, kde ale práce postupně skončila.

Podle zápisu v kronice sboru sbor přečkal období 2. světové války bez zjevných vnějších otřesů, v květnu 1945 však padl v Praze na Pankráci předseda sdružení mládeže.

Důležitým mezníkem v životě sboru se stal rok 1962, kdy začala pravidelná ekumenická shromáždění, především s římskokatolickou církví. Tato shromáždění byla v té době ještě ojedinělá a svědčí o schopnosti první generace členů sboru překonat odpor ke katolické církvi, který je zřetelný v prvních letech po založení sboru.

Koncem 70. let se sbor odhodlal k velké rekonstrukci svého kostela a sborových prostor. První etapou vznikl nový farní byt (1978-79). Následovala výstavba interiéru kostela, rekonstruovaný kostel byl otevřen 14. října 1984. Projekt bytu vypracoval arch. Vilém Doubrava, návrh interiéru kostelu je od Ing. arch. Marie Jiříčkové.

Po roce 1989 se sbor stal postupně respektovanou součástí života městské části Praha – Uhříněves, kostel je často využíván jako prostor pro koncerty a podobně. Součástí sboru je kazatelská stanice v Říčanech, která se na činnosti sboru stále podílí.