Program Noci kostelů 7. června 2024

Nachází se na vyvýšeném místě starého hradiště. Nad ním je hřbitov a pod ním fara. Z městečka vedou nahoru ke kostelu kamenné schody. Do Knínic jsou přifařeny obce Vážany, Sudice a Šebetov. Kostel je evidován v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 0467. Byl vystavěn v letech 1805 až 1806 nákladem 5 574 zlatých 27 krejcarů jako neorientovaná jednolodní stavba (tj. stavba, v níž není oltář na východní straně kostela), s půlkruhovým závěrem kněžiště a čtyřbokou věži nad průčelím v místech, kde dříve stával chatrný kostelíček stejného zasvěcení pocházející z doby kolem roku 1097, který spravovali mniši benediktinského kláštera Hradisko u Olomouce. Kostelík stával proti kamenným schodům rovnoběžně s farou vystavěnou roku 1097 a byl zbořen roku 1802. Stavba byla provedena z důvodu stálých oprav zdiva způsobených sesuvem půdy. Polovina základů byla zbudována na zemině jíl-slín, druhá část na slepenci zvaném místně „steklina“. V sousedství nového kostela stával dříve kostelík sv. Markéty, který byl při stavbě nového kostela rozebrán. Zachovalo se pouze bývalé kněžiště užívané dosud jako márnice. Protože věž nového chrámu nebyla dimenzována na zatížení velkými zvony, byla u něj koncem 18. století zbudována dřevěná zvonice, do které byly z důvodu bezpečnosti tři kostelní zvony přemístěny. Uvnitř kostela se nachází řada zajímavých a cenných památek, z nichž za zmínku stojí na evangelní straně lodi se nacházející kazatelna zdoby kolem roku 1802 – 1806 a na epištolní straně pak z téže doby pocházející křtitelnice. Po stranách hlavního oltáře je umístěno několik cenných soch. Na evangelní straně je to sv. Václav z třetí čtvrtiny 18. století, na epištolní straně socha sv. Floriána z druhé poloviny 18. století. Z konce 18. století pochází socha sv. Barbory a socha Krista na evangelní straně lodi a socha Panny Marie na epištolní straně lodi. Z 18. století je také nástolní kříž za hlavním oltářem. Nejstarší památkou je pak zvon z roku 1556 zhotovený mistrem Filipem z Vyškova.

V roce 1829 byla pod kostelem vybudována rodová hrobka hrabat Strachwitzů. V současné době je vchod do hrobky chráněn masivní kovanou železnou mříží ozdobenou písmenem S a ručně tepanou hraběcí korunkou, a dále obrovským náhrobním kamenem, do kterého je vytesán erb hrabat Strachwitzů. Nad ním je na žlutě natřené a zubem času již značně poničené čelní stěně umístěna nástěnná malba dvou vznášejících se andělů nesoucích latinsky psaný nápis Reguiescant in páce. V roce 2004 vyšel v týdeníku blanenského okresu Týden u nás článek JUDr. Leoše Vaška nazvaný Za tajemstvím knínické hrobky, v němž autor zveřejnil jména osob pohřbených v kryptě. Seznam pořídil koncem 20. století, kdy byla hrobka u příležitosti sjezdu rodáků na dva dny zpřístupněna veřejnosti. Píše se v něm:

„Krypta ve tvaru kříže ukrývá dva kamenné sarkofágy a čtyři kovové rakve. 1) Sarkofág v levé části niky proti schodům: Gabrielle Mechtilde Maria Magdalena Antonia Strachwitzová, zemřela 27. 11. 1828 ve věku jeden a tři čtvrtě roku. 2) Sarkofág v pravé části niky: Maria Antonia Karolina Josefa Strachwitzová, zemřela 29. 11. 1828 ve věku 7 měsíců. 3) Rakev mezi sarkofágy: Atala, manželka Mauritze Strachwitze, rozená svobodná paní Erstenbergová znm Freyenthurm, zemřela 5. 12. 1864 ve věku 58 let. 4) Rakev uprostřed přední řady: Richard Fridrich Herrmann Maria hrabě Resseguier von Miremont (syn Adriana Resseguiera a Herminy Strachwitzové), zemřel 8. 4. 1862 ve věku 2 měsíců. 5) Zbývající dvě schránky po obou stranách předešlé nejsou označeny jmény zemřelých, V jedné z nich jsou ostatky Magdaleny svobodně pani Erstenbergové, zemřelé 22. 3. 1868 ve věku 92 let ve Vídni. 6) V poslední rakvi s největší pravděpodobností spočívá v blízkém sousedství svých nejbližších příbuzných Mauritz Karl Wilhelm Anton Strachwitz, zemřelý v roce 1881 ve věku 77 let.“

V nejstarších zápisech knínické obecní kroniky z roku 1899, které pořídil dle prastarých listin tehdejšíknínický starosta Tomáš Koutný, je o stavbě kostela uvedeno: „ V roku 1805 začal se též stavěti nový kostel a pokročeno v tom roku se stavbou tak daleko, že se do zimy dostala pod střechu. V roku 1806 byl kostel již tak upraven, že se mohl 24. srpna vysvětiti od pana děkana Hitšmana z Boskovic. V roku 1807 byl kostel úplně hotový. Přes ten celý čas chodilo se do kostelíčka sv. Markéty, který stál tam, kde je nynější hřbitov. Voda k stavbě kostela vedená byla z Podjančí po korýtkách, kteréžto zařízení stálo 215 zlatých. Starý kostelíček sv. Markéty musel se, jak stará listina praví, pro nezbednost zbořiti na pomoc stavby nového kostela, ale nebylo toho zapotřebí. V tom čase vyhořel pivovar v Šebetově a odvezena křidlice z kostelíčka zbořeného do Šebetova na pokrytí pivovaru a nový kostel pokryt novou křidlicí, která byla špatná a mnohá léta ze střechy padala, což novou křidlicí muselo nahrazeno býti. V roku 1864 zbořena stará kostnice naproti sakristie a opravena z toho zeď kolem kostela.“