krátké pásmo nejen liturgických skladeb
Krátké pásmo nejen liturgických skladeb - přijďte si poslechnout nádherný zvuk varhan v kostele s nejlepší akustikou v okolí.
WWW: http://www.farnostimikulovska.cz
Adresa kostela: Hlavní
GPS: 48°49'15.96"N, 16°33'52.2"E
Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Eliška Urbánková
Původní kostel se začal stavět roku 1691. Místní sedláci začali svážet kamení na stavbu, pomáhali i sousedé přerovští, jevišovští, drnholečtí, ale rovněž ottenthalští. Samotný kostel byl dlouhý 13 sáhů a 1 stopu, široký 6 sáhů a 1 stopu, prý z dobrého materiálu, pěkně vysoko zaklenutý a světlý. Hlavní oltář byl mramorový, nad ním umístěn obraz v pozlaceném rámu. Pod obrazem byl umístěn erb s nápisem: Kristu se klaní – Jana uctívají W.A. ze Štenberka a jeho choť C.B. rozená baronka z Malzanu. V roce 1836 byla věž tohoto kostela o jeden sáh zvýšena, ale již příštího roku je opět snížena, do původního stavu, protože hrozilo nebezpečí zřícení. V roce 1853 padlo konečné rozhodnutí postavit chrám Boží zcela nový.
Roku 1853 byla dokončena stavba nového kostela až ke klenutí, v následujícím roce bylo přikročeno k zaklenutí a střešnímu krovu. 1. září o polední přestávce se zřítila část stavby na severní straně včetně zaklenutí a střechy. Devět metrů střešního traktu se vším všudy leželo v sutinách. Mladý chlapec z Mikulova, Ferdinand Grimmel, který obědval na krovu, propadl do hlubiny a přišel o život. Dva roky nemohla stavba pokračovat. Problémy spojené s jeho smrtí se prodlužují až do roku 1858. Hrubá stavba byla dokončena až v roce 1858. Boční oltář sv. Jiří, stejně jako oltář Panny Marie byl věnován farníky.
Ještě před dokončením prací se bohoslužby konaly na prozatimním oltáři a teprve 1862 byl mikulovským proboštem, baronem von Bartensteinem, za přítomnosti četných hostí, slavnostně vysvěcen. Nový kostel potřeboval vybavení, na které ovšem církevní prostředky nestačily, a tak pomáhali dobrodinci. Jako prvá je ve farní kronice uváděna císařovna Carolina Augusta I., která věnovala na znovuodlití středního zvonu, zhotoveného mistrem z Vídeňského Nového Města, Ignácem Hitzerem, 100 zlatých.
Ve výčtu následuje Jakub Kern, rodák z místa, majitel domu ve Vídni, který aniž o to byl požádán, věnoval z vlastního popudu kostelu velký křišťálový lustr. Ten se stal „obzvláštním skvostem kostela, každým příchozím obdivován“. Byl 4,5 m vysoký, měl v průměru 2,25m a vážil 252 kg. Lustr z roku 1858 byl i přes námitky elektrifikován. Jak vyplývá ze zprávy akademické restaurátorky Jany Míškové, která lustr v roce 2001 opravovala - považuje jej za největší svého druhu v Evropě a odhaduje jeho původ na rok 1860.
Od samého počátku novostavbu kostela provázely problémy. Ve zdech se ukázaly povážlivé pukliny, které se neustále rozšiřovaly a dávaly tušit jen to nejhorší. V domnění, že tašky na střeše jsou pro stavbu příliš velkým zatížením, byly v roce 1874 nahrazeny střechou z pozinkovaného plechu. Za šest roků na to při bouři byly strženy tašky na věži a poškozeno zakrytí zákristie. Oprava si vyžádala 800 zlatých, věž tedy byla také pokryta pozinkovaným plechem. Avšak v roce 1882 popraskaly svorníky zdiva, musely být nahrazeny novými, silnějšími. V roce 1908 bylo přistoupeno k důkladné renovaci kostela.
Kostel samotný prošel několika renovacemi a je nadále postupně opravován a zušlechťován. Každý rok je zde také stálá výstava místních ornátů přístupná od Bílé soboty do Adventu. Každý návštěvník je srdečně vítán.