Program Noci kostelů 7. června 2024

Kostel Panny Marie Nanebevzaté

Dnešní podobu kostela Nanebevzetí Panny Marie vytvořila staletí. Jde o trojlodně orientovanou stavbu s pětibokým závěrem a s věží kvadratického půdorysu přestavěnou před západní průčelí. Loď je zastřešena velmi vysokou sedlovou střechou, věž ukončena římsou, nad níž probíhá ochoz na každé straně se třemi arkádami; nad nimi mohutné těleso věže přechází do subtilnějšího osmibokého hranolu, který je nad konzolami zastřešen cibulí s lucernou. Hlavní loď je členěna na dvě části, východní je zaklenuta polem křížové žebrové klenby a pětibokým lunetovým závěrem, přerušeným barokním pasem, za nímž je kruchta, západní část je od východní oddělena širokým klenebním pasem a zaklenuta hvězdicovou žebrovou klenbou. V kruhovém svorníku nad kruchtou situovanou v západní části lodi a spočívající na půlkruhových obloucích nesených čtyřmi pilíři je vyryt letopočet 1596. K jižní stěně lodi přiléhá trojboce uzavřená kaple zaklenutá síťovou žebrovou klenbou. Ke střední části severní lodi je přistavěna kaple sv. Barbory, nad jejímž přibližně čtvercovým půdorysem se zvedá křížová žebrová klenba; na kapli navazuje tzv. ulička neboli úzká síň, s valenou klenbou prolomenou po délce z každé strany třemi výsečemi. K severní zdi presbytáře a západní stěně kaple sv. Barbory je přistavěna trojboce ukončená sakristie. Jádro kostela, tj. obvodní zdi původně plochostropé lodi a věž do výše horní kordonové římsy se schodištěm zapuštěným do síly zdi, je pozdně románské ze třetí čtvrtiny 13. století. Při severním nároží lodi byl ve stejné době vystavěn v základu válcový karner, v 1. čtvrtině 14. století došlo k prodloužení lodi k východu a jejímu pětibokému ukončení. Někdy na přelomu 14. a 15. století byla zbořena nadzemní část karneru a na zdivu ossaria (kostnice) byla vztyčena kaple sv. Barbory, širokým průrazem spojená s novou částí lodi. Kolem roku 1500 byla přistavěna jižní kaple se samostatným přístupem, ještě před samou půlí 16. století byla vestavěna hudební kruchta na níž byly v roce 1856 pořízeny nové varhany s 12 rejstříky a 8 pedály a z ní prolomen vstup do křížovou žebrovou klenbou zaklenuté místnosti v prvním patře věže. Vstupy z kruchty i vřetenového schodiště do této prostory byly opatřeny jednoduchými ostěními a masivními plátovanými dveřmi se západkami. Po zaklenutí západní části lodi přes zazdívku románského okna byla na její severní zdi vytvořena monumentální figura sv. Kryštofa. Nejspíše až po roce 1600 byla zvýšena věž o zvonicové patro; na přelomu 17. a 18. století vznikla severní přístavba (ulička) snad jako loď pro bratrstvo sv. Barbory. Nejstarší stavební fáze blučinského kostela podle zjištění stavebně historického průzkumu tak pochází přibližně z doby, kdy vedl duchovní správce Jan spor se žďárským klášterem o příslušnost vsi Novošic (rok 1263). To však znamená, že v Blučině existovala ještě předtím nějaká starší církevní architektura, jejíž polohu nejspíše dnešní chrám respektuje. Její podoba zůstane nejspíše provždy neznámou.