Program Noci kostelů 7. června 2024

Na návrší, uprostřed hřbitova, stojí kostel sv. Jana Křtitele.    Konkrétní rok výstavby kostela není znám. Presbytář postavili pravděpodobně páni z Ústí, soudě podle oken s trojlistou růží. Předpokládá se, že mohl vzniknout současně s hradem, který stával poblíž a že nynější presbytář byl hradní kaplí. Chrámová loď vznikla později z materiálu rozbořeného hradu. Stěžeje (součást dveřního nebo okenního závěsu připevněná k zárubni, k rámu nebo do zdiva) jsou z kamene starých oken s mřížemi a hlavní vchod pochází také z dřívější doby a pravděpodobně sloužil jiným účelům než chrámovým.    Jedná se o jednolodní stavbu s gotickým jádrem ze 14. století s trojboce zakončeným presbytářem, sakristií na severní a předsíňkou na jižní straně lodi. V západním průčelí se dochoval krásný hrotitý profilovaný portál z doby založení kostela. Presbytář dostal kolem roku 1600 renesanční valenou klenbu s výsečemi. Loď má barokní plochý strop z 18. století. Současný interiér kostela je převážně z 20. století. V kostele byly tři zvony. Nejstarší zvon byl ulit v roce 1679 a jmenoval se sv. Marie a sv. Jan Křtitel. Vážil 172,5 kg s výškou 54 cm a průměrem 68 cm. Tento zvon zrekvírovaly (zabavily) rakouské úřady 28. listopadu 1917. Druhý zvon, poledníček, byl ulit v roce 1848. Vážil 51,5 kg, měl výšku 38 cm a průměr 46 cm. Ten byl zabaven 16. listopadu 1916. Na kostele zůstal pouze „umíráček“ vážící 14 liber. Ten se zakoupil v roce 1824 za 30 zlatých a 30 krejcarů.    V září roku 1924 byly do dražického kostela zavěšeny nové tři zvony, zakoupené z daru od Marie Haick (Hájkové) a jejího syna Františka, katolického kněze v Americe za 11 784 Kč. Zvony posvětil biskup v Českých Budějovicích. Dva dostaly jména po dárcích – Marie (váha 154 kg) a František (váha 89 kg) a poslední po patronu zdejšího kostela – Jan Křtitel (váha 40 kg). Dárci prý určili, že mají zvonit „pro čest a slávu boží všem živým i mrtvým osadníkům Dražickým“. Toto věnování bylo také na zvonech zaznamenáno.    V rámci opravy kostela byly v 90. letech 20. století instalovány nové lavice, odstraněny postranní oltáře zničené červotočem a provedena nová elektroinstalace. Místo současných bohoslužeb – nový oltář – je nezvykle umístěn mimo presbytář na severní straně lodi podle návrhu P. Adolfa Pintíře. Zeď za ním je vyzděna z bílých a červených cihel, které jsou uspořádány do tvaru kříže. Svatostánek v nové zdi – dřevěnou skříňku – vyrobil mistr Janoušek ze Sušice a skleněnou mozaiku Matěj Forman z Prahy (syn světoznámého režiséra Formana). Nový oltář posvětil generální vikář Josef Kavale 24. září 1988.    Ruční zvonění naradilo 22. srpna 1992 automatické elektrické. Od té doby denně v poledne a navečer v 18 hodin vyzvání do širokého okolí zvon – ten nejmenší. Zbylé dva zvony zrekvírovali Němci za druhé světové války.