Program Noci kostelů 7. června 2024

Barokní farní kostel sv. Martina je kulturní památkou první kategorie. První zmínka o kostele je z roku 1349. Ten byl pravděpodobně dřevěný, ale přímý předchůdce kostela stávajícího byl již postaven z kamene. Na přelomu 17. a 18. století byl ale natolik zchátralý, že Holičtí naléhali na pardubickou vrchnost a dožadovali se stržení a výstavby svatyně nové.

V letech 1736 – 1739 tak na stejném místě vyrostl chrám stávající. Návrhy nového kostela vypracoval nejprve Tomáš Haffenecker, ale současná podoba odpovídá plánům Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Jednolodnímu kostelu vévodí věž s cibulovitou bání. V jejím přízemí je sakristie a v prvním patře oratoř. Ve zvonici visí z původních třech zvonů dodnes jen zvon Martin z roku 1499, tzv. poledník. Sanktusníková věžička pak skrývá malý umíráček.

Vybavení kostela pochází z velké části z doby výstavby, a zejména sochařská výzdoba je dílem Ignáce Rohrbacha. Hlavní oltář, dřevěný a zlacený, nese obraz patrona chrámu svatého Martina, biskupa v Tours. V pravé spodní části obrazu nalezneme známý výjev ze světcova života, kdy se ještě jako voják podělil u Amiens o svůj plášť s nuzákem. Ostatně obraz sám je na hlavním oltáři umístěn na rozepjatém plášti. Hlavní oltář je bohatě zdoben sochami. V horní části je ztvárněna Nejsvětější Trojice: ze samého vrcholu shlíží Bůh Otec, holubice pod ním představuje Ducha svatého a ještě níže sedí Ježíš Kristus, držící v rukou část Martinova pláště. V místě, kde loď kostela přechází v presbytář stojí socha svatého Václava (nalevo) a socha svatého Jana Nepomuckého. Výklenek napravo zdobí socha Krista Dobrého pastýře. Střed lodi je ozdoben sochou Panny Marie Lurdské a sochou Největějšího Srdce Ježíšova, pod kruchtou stojí menší sochy svaté Terezie z Avily a svatého Antonína Paduánského. Tyto čtyři skulptury jsou novějšího data. Zajímavostí jsou bezpochyby i cínová křtitelnice z roku 1567, plastická křížová cesta z konce 19. století či původní dveřní zámky s letopočtem výstavby kostela.

Na kůru stojí novogotické pneumatické třímanuálové varhany od firmy Mauracher z rakouského Salzburgu. Původně byly postaveny pro potřeby vojenské akademie v Hranicích na Moravě patrně na přelomu 19. a 20. století. Do Holic byly převezeny v roce 1953 a nahradily dvoumanuálový mechanický nástroj varhanáře Josefa Jirušky. Ze jmenovaného nástroje se zachovala pouze dřevěná skříň varhanního pozitivu v zábradlí kůru.

Farní kostel svatého Martina prodělal na konci 20. století generální opravu. V sedmdesátých letech dostal kostel novou střechu a báň, na sklonku let osmdesátých fasádu a na počátku let devadesátých byla položena nová podlaha z králického mramoru a kostel byl vymalován.

Do poloviny 19. století se kolem kostela nacházel hřbitov, na nějž dnes upomíná již jen torzo bývalé hřbitovní zdi a několik náhrobků.

U kostela stojí barokní jednopatrová fara, dokončená v roce 1734. Malou zvláštností je asi pět metrů hluboká studna, ukrytá pod podlahou bývalé farní kuchyně.