Program Noci kostelů 7. června 2024

Evangelický kostel v Krnově

Když 13.října 1781 Josef II. vydal tzv. Toleranční patent, kterým umožnil evangelíkům stavět vlastní kostely a modlitebny, chopili se ihned tohoto práva potomci někdejších luteránů na hošťálkovském panství ve Slezsku. V roce 1782 postavili v nedalekých Holčovicích vlastní modlitebnu a ustavili si obec, k níž patřili také evangelíci z Krnova. Ke konci 19.století se k evangelické víře v Krnově hlásilo 471 členů, a protože jich stále přibývalo, začali uvažovat o stavbě vlastního kostela. Protestanté v Krnově byli z 80% dělníci, služebné, menší obchodníci a úředníci a uvědomovali si, že pokud nepřijde vydatná finanční pomoc odjinud, nebudou schopni vlastní kostel postavit.

Na počátku 20.století bylo 29.dubna 1901 započato se stavbou evangelického kostela.Pozemek byl zakoupen od knížete Lichtensteina. Projekt kostela byl vypracován ve firmě stavitele Ernesta Latzela, která stavbu také realizovala (tato firma o 30 let dříve postavila krnovskou synagogu). Plány nakreslil architekt Franz Blasch, který byl tehdy u Latzela zaměstnán. Architekt Blasch byl schopný a nadaný, později se osamostatnil a stavěl v Krnově sám. Celková finanční částka stavby kostela činila 102.776 rakouských korun. Slavnost položení základního kamene pod oltář budovaného kostela se konala 28. června 1901. Do něj byla uložena také zakládací listina. V ní se dočteme, že „kníže Lichtenstein Johann II. přenechal evangelíkům toto krásné stavební místo za nízkou cenu“, že starostou města byl majitel varhanářské továrny Otto Rieger, že „krnovský evangelický sbor začal stavbu kostela, spoléhajíc na milost Boží a na účinnou bratrskou lásku spoluvěřících v Rakousku a v Německu, především Gustav-Adolfského spolku v Lipsku, Drážďanech, Berlíně a Vídni“

Kostel byl postaven v novogotickém slohu. Ve věži vysoké 52 metrů byly umístěny tři bronzové zvony, které byly odlity ve firmě Gustav Schwabe z polské Bialsko-Bialé. Varhany postaveny firmou bratří Riegerových mají 22 registrů, dva manuály a jeden pedál. Mají pneumatickou trakturu a kombinované rejstříky, což byla novinka, kterou si bratři Riegerové nechali patentovat. Díky tomuto systému se ušetřilo na počtu drahých varhanních píšťal, a tedy i na ceně. Protože někteří zákazníci měli obavy o dostatečnou životnost kožených zpětných ventilů použitých pro tento systém, byla po dokončení krnovského evangelického kostela, za aktivního působení Otty Riegera jako starosty (1900 - 1903), postavena v tomto chrámě vzorová ukázka “kombinovaných” varhan.

Okna nad oltářem byla barevná, ve středním okně byl znázorněn žehnající Kristus. Za zmínku stojí, že tehdejší spolek evangelických žen pod veden předsedkyně Marie Schuligové věnoval následující dary: malý zvon, krásnou z kararského mramoru vytesanou křestní nádobu, korunní lustry a jiné cenné kostelní potřeby. Stavbu kostela skutečně výrazně finančně podpořil Gustav-Adolfský spolek.

Protože kostel postavili křesťané evangelického vyznání, nebyly zde umístěny žádné sochy ani obrazy. Sloupy a zábradlí kruchty byly zdobeny napodobeninami květin a listů.

Dne 29. června 1903 na svátek Petra a Pavla byl slezským seniorem Krzyvonem kostel slavnostně otevřen a posvěcen.

Přišla první světová válka a v roce 1916 byly odebrány dva zvony (velký a malý) pro válečné účely. Druhá rekvizice postihla tento kostel 5. září 1917, kdy byl kostelu odebrán i střední zvon. Po válce 1. července 1923 odevzdal president německé evangelické církve Dr. E. Wehrenfennig sboru v Krnově tři nové bronzové zvony od zvonařské firmy Richard Herold z Chomutova. Byly laděny tak, aby se při zvonění doplňovaly se šesti zvony ulitými stejnou firmou pro kostel sv. Martina, avšak v roce 1942 byl velký a střední zvon opět odebrán pro válečné účely. Malý zvon rekvizici přečkal a je ve věži dodnes. Na zvonu je německy napsáno: Volej z ciziny, volej domů, do otcovského domu.

Po druhé světové válce, kdy němečtí evangelíci byli spolu s ostatními obyvateli vystěhováni do Německa, začala kostel užívat Českobratrská církev evangelická, avšak majitelem objekt jakožto konfiskátu zůstal stát.

V letech 1975–1978 byl důkladně renovován interiér kostela podle návrhu architekta Bartáka – vymalování (byla zvolena bílá barva v kombinaci s jemně zelenou na sloupech), nové osvětlení, skleněná přepážka, starý dřevěný oltář byl nahrazen novou kazatelnou a stolem Páně, kostel byl napojen na vodovod a kanalizaci, instalováno akumulační vytápění. Nově byla zasklena okna béžovým matným sklem, protože mnoho původních skleněných tabulí bylo velmi poškozeno. Rovněž byla zhotovena nová fasáda a opravena střešní krytina na kostele i na věži. Většina prací byla provedena svépomocí a mnoho lidí pracovalo zdarma.

V roce 1986 byl kostel zapsán mezi kulturní památky.

V červenci 1997 postihla celou Moravu povodeň, která se nevyhnula ani Krnovu. Voda tekla v okolí kostela - v parku i v ulicích. Vnitřek kostela nebyl zaplaven, avšak podmáčení způsobilo, že poklesla podlaha - tím byla velmi porušena stejně jako vytápění lavic. V létě 1998 byla provedena nová podlaha v kostele i v malých místnostech – sakristiích. Též instalováno nové plynové teplovodní topení do lavic.

V letech 2004-2010 byla postupně opravena střecha na všech třech věžích i na lodi kostela včetně výměny šesti vikýřů.

Kostel doteď slouží pro pravidelné nedělní bohoslužby, různé kulturní akce, vánoční a velikonoční divadelní hry, adventní koncerty a podobně.

Další podrobnosti na krnov.evangnet.cz