Program Noci kostelů 7. června 2024

Nejstarší a největší památka obce. Jeden ze čtyř nejstarších kostelů na okrese Břeclav. Byl postaven na ostrožně nad návsí a jeho původní podoba měla pozdně románský půdorys. To dosvědčuje románské okno na jižní stěně kostela. Jeho počátky by byly mohly zjistit archeologické sondy, ale i tak se lze domnívat, že je možné je hledat kolem roku 1210. V té době totiž vlastník Boleradic, tedy rod pánů z Klobouk a Boleradic, po založení premonstránského kláštera v Brně – Zábrdovicích tomuto klášteru věnoval většinu svých statků a ponechal si jen Boleradice, Kurdějov a Němčičky. V Boleradicích zvelebil svoje sídlo postavením hradu a s největší pravděpodobností také kostela. Významný moravský historik profesor Ladislav Hosák uvádí první historickou zmínku o tomto kostele z roku 1287 a v té době byl již farním a zpravoval kostely v Kurdějově a Divákách.

Další historie je již méně pestrá a vyznačuje se jen změnou patronů a správců a také stavebními úpravami, které sice rozšířily jeho prostor, ale pozměnily jeho původní tvar. Dnešní dispozici získal v 16. století. Úpravy z roku 1847 smazaly jeho pozdně gotický ráz. Pak se už jen prováděly udržovací práce a do celkové dispozice nezasáhly. Jednalo se vždy pouze o fasádu, či krovy, nebo střechu apod. Stáří věže je nejasné. Možná je pozdně gotického původu, stála osamoceně. Úpravami na konci 17. století byla spojena s lodí. Roku 1530 koupili Boleradice páni z Víckova a ti sem přivedli českobratrského faráře a kostel zřejmě sloužil protestantské církvi, asi Českým bratřím. Arkleb z Víckova v r. 1607 dal tomuto sboru řád a nařízení jak ve věcech církevních tak občanských. Dle něho, mimo jiné, v neděli se nesmělo pracovat, ani prodávat nebo pít lihoviny a to pod peněžitou pokutou. V r. 1622 byl tento sbor vydrancován a spálen. Následně byly Boleradice konfiskovány a předány brněnským jezuitům, kteří téhož roku převzali správu obce. Po zrušení jejich řádu v roce 1778 přešel kostel pod správu Náboženského fondu a později patronát převzalo divácké panství.

Ještě v r. 1781 bylo v obci 11 protestantů a to v rodinách Procházků a Veselých, ale v r. 1790 bylo nařízeno aby všechny děti chodily do katolických škol. Za pánů z Víckova se v naší obci usadili i Novokřtěnci (Habáni), měli pronajatý panský dvůr, věnovali se především pěstování vína a výrobě keramiky.

Kostel je jednolodní stavba ukončená kněžištěm, které spolu s chrámová loď jsou zaklenuty valenou klenbou. Kruchta je dřevěná a nesena dvěma sloupy. Ve středu oltáře je olejomalba křtu Ježíše Krista Janem Křtitelem, kterou pravděpodobně namaloval některý brněnský jezuita a ne italského mistra, jak se mylně tradovalo. Na bocích oltáře jsou umístěny sochy svatých Floriána, Augustýna, Jana Nepomuckého a Jana Sarkandra. Již v roce 1672 měl kostel dva boční oltáře a to sv. Jana Evangelisty a sv. Martina. Obrazy na nich byly namalovány v době kolem roku 1800, kazatelna a křtitelnice z poloviny 19. století. Pod hlavním oltářem se nachází krypta pokryta náhrobním kamenem s dochovaným nápisem a datem. Byli v ní pochování někteří místní kněží, ale při renovaci fasády v roce 1947 se její vybavení zničilo. Ke kostelu náležely 3/4 vinohradů, k faře lán, louka a dva lesíky a malý desátek. Z filiálky diváckého kostela dostával farář 23 zlatých a 120 krejcarů, z filiálky němčické 20 zlatých a vědro vína. Do roku 1831 se kolem kostela nacházel hřbitov spojený s chrámovou lodí bočním vchodem na jižní straně. Ten zasahoval až do míst dnešní komunikace. Věž má hranolovitý tvar a jehlancovitou střechu, ta však původně byla cibulovitého tvaru, ale v roce 1844 jí bouře shodila do rybníčka – brodiště, severně od kostela. V r.1847 byl kostel nákladem patrona zcela zrestaurován, čímž se setřela jeho pozdně renesanční podoba. Do první světové války se na ní nacházely tři zvony a mimo toho i zvonek přenesený z věže radnice. Malý bicí zvon má letopočet r. 1690, největší zvon byl ulit v Olomouci r. 1856 druhý v Brně v r. 1774. V obou světových válkách byly některé zvony sundány pro válečné účely. V roce 1916 velký zvon musel být dokonce na věži rozřezán, o rok později pak byl sundán umíráček a zvon z kaple. Varhany byly pořízeny r. 1896, o rok později lavice. V roce 1924 byly všechny tři zvony nahrazeny nákupem nových. V roce 1942 byly odebrány všechny zvony a zůstal jen nejstarší z roku 1597 a zvonek z roku 1690. V roce 1948 byl jako náhrada nakoupen jeden zvon a v roce 1997 další zvon, svatý Vojtěch a zvon do kaple. Varhany jsou z let 1895–1987, lavice z let 1897–1899.

Na severním svahu kostela je na zdvojeném hranolovém soklu pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1832. Opodál stojí pomník osvoboditelům obce v dubnu 1945, postavený v roce 1947, poněvadž v tomto prostoru bylo pochováno nejvíce padlých ruských vojáků. Na jižní straně kostela stojí pomník obětem první světové války postavený v roce 1922. Opodál v obvodové zdi kostela, stávala nocležna pro ponocného. Fara má stejné stáří jak kostel protože od prvé zmínky byl kostelem farním. Možná stávala na místě dnešní školy a později byla postavena prostornější a s hospodářským zázemím na místě kde stojí dnes.

Při opravách vnitřní fasády kostela v roce 2004 Dr. Josef Ungr provedl archeologické ohledání při němž nalezl části dlaždic známých z jiných lokalit z přelomu 13. a 14. století. Tento nález považuje za překvapivý a doklad vysoké úrovně stavební výbavy kostela a zároveň i náznak většího stáří kostela než se dosud považovalo.

V posledním desetiletí minulého století se okolí kostela značně vylepšilo četnými úpravami, včetně opěrné zdi, čímž toto centrální místo vesnice získalo na vzhledu a dostalo důstojný ráz a půvab, jak mu právem náleží. Obec byla známá velikou religiozitou. Z hlediska náboženského byla v posledním století jednoznačně většina obyvatel katolického vyznání. Z toho určitá část značně konzervativní. V politickém spektru vždy převažovaly strany katolicky orientované. Dnešní náboženské cítění a konání je zčásti ovlivněno ateistickým působením komunistického režimu.