Program Noci kostelů 7. června 2024

Plzeň - Slovany, kostel sv. Mikuláše

Uplynulo už víc než 600 let co na své vinici zvané „Mitterwald“ vystavěl plzeňský měšťan Vít Malíř roku 1406 kostel ke cti svatého Mikuláše a sv. Jana Křtitele (poslední výzkumy však ukazují až přibližně na rok 1340). Stavba byla situována na skalnatém ostrohu, který prudce spadá k řece Radbuze, a která jej až do své regulace roku 1935 přímo obtékala.   Patrně hned po Vítově smrti zakoupilo město pozemky kolem kostela za účelem zřídit zde hřbitov. Svolení ke zřízení hřbitova dal sám král Václav IV. dne 12. 09. 1414. Vlastní kostel byl jednolodní, v gotickém slohu, presbytář zaklenut klenbou a strop v lodi byl plochý-trámový. Velkých stavebních úprav se kostel dočkal roku 1599 za přispění mecenášky plzeňských kostelů Anny Haufové. Toto období připomíná nad oltářem erb Anny Haufové s uvedeným letopočtem. Kolem roku 1740 došlo k barokizaci kostela. Prodloužením kaple sv. Anny směrem k západu vznikla nižší postranní loď s plochým stropem, která byla s kostelní lodí propojena prolomením půlkruhových arkád. Z doby barokní pochází také hlavní portál kostela od Štěpána Šifra se sochou sv.Mikuláše. Z barokního mobiliáře nutno ještě připomenout ranně barokní oltář od plzeňského měšťana Mikuláše Mirobela z Treuhofu z roku 1642, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1713, v současné době odstraněné rozvilinové oltáře, kříž na jižní stěně kostela, pocházející z Kalvárie ve vítězném oblouku odstraněné v roce 1953. Období klasicismu připomínají v kostele náhrobek Vincence hraběte Morzini a náhrobek Antonie Trochařové, rozené Fáberové( v kapli sv. Anny).Další důkladnou opravou prošel kostelík roku 1880, jak svědčí tabulka za hlavním oltářem. Roku 1909 byla z jižní strany přistavěna nová, dnešní sakristie pro potřebu otců Dominikánů, kterým kostel sloužil v létech 1910-1913, než se postavil kostel Panny Marie Růžencové s klášterem na Jiráskově náměstí. Změnou poměrů po roce 1989 nastaly pro kostel zlé časy.V roce 1990 byl kostel celkem 6x vyloupen, čemuž padla za oběť valná část mobiliáře. Zkázu kostela mělo přinést poslední vyloupení v noci z 21. 12. na 22. 12. 1990, kdy byla zapálena v sakristii skříň. Vlastní kostel měl lehnout popelem prostřednictvím ohně založeného pod dřevěným schodištěm na kůr, který ale jako zázrakem se nerozhořel a uhasl dříve, než stačilo schodiště chytnout. V roce 1993 byl kostel předán do správy řeckokatolické církve a od té doby se zde slouží svatá liturgie východního obřadu. A to už se začíná psát jeho nová historie a tomu odpovídající úprava interiéru. Od roku 2010 se započalo s velkou rekonstrukcí - střecha, elektro-zvukoinstalace, výmalba, pokračuje dodnes.

Trochu o hřbitově

Kostelík se hřbitovem pro svoji polohu za městem sloužil z počátku pro pohřbívání chudiny z okolí. Od 16. století se sem pak mohli pochovávat i nekatolíci. Slávu hřbitovu jakožto „Plzeňskému Slavínu“ přineslo v18. století nařízení císaře Josef II. z roku 1784 o zrušení hřbitovů uprostřed města. Původní nejstarší část hřbitova se nachází jižním směrem od cesty ke kostelu. Část na sever byla městem přikoupena roku 1848. Hlavní hřbitovní brána pochází z roku 1849 a je v klasicisním slohu. Železná vrata hlavní brány vyrobila firma J. Klotz dle návrhu architekta Františka Auera z roku 1876. Hlavní železobetonový kříž dodala v roce 1911 plzeňská stavební firma Müller a Kapsa. Hřbitov byl pro potřeby do kopaných hrobů uzavřen dne 31. 12. 1901, ale do zděných hrobek se mohlo pochovávat až do roku 1910. Plánované rozšíření Mikulášské třídy bylo podnětem pro likvidaci hřbitova, s kterou se začalo dne 5. 9. 1966 a která měla za následek likvidaci všeho cenného, krásného a výjimečného, co činilo toto místo tak slavným a působivě jedinečným. I ty zbývající náhrobky, které byly jako významné přemístěny do staré části hřbitova, propadají zvláště po roce 1989 nenávratně zkáze. Ale díky velkému zájmu města bylo započato r. 2011 s opravou obvodových zdí, a taky byl krásně zrenovován náhrobek J. K. Tyla.