Program Noci kostelů 7. června 2024

       Počátky činnosti náboženské obce spadají do roku 1935, kdy byla první schůze rady starších CČSH ve Vinoři se sídlem v Ďáblicích. Stejný rok se konaly v budově školy v Ďáblicích první bohoslužby a postupně se rozvíjela činnost, která pokračovala i v době 2. svět. války. V roce 1947 byla v Ďáblicích ustanovena samostatná obec, v roce 1950 se podařilo pronajmout a roku 1969 i zakoupit domek, ve kterém sídlí modlitebna ďáblické obce dodnes. Úsilím členů tehdejší náboženské obce v něm byla zřízena místnost pro bohoslužebná shromáždění, kancelář a sborová místnost. V počátcích působení náboženské obce zde sloužil jako farář bratr Jan Mikulčák a od roku 1967 zde sloužila pod dobu 31 let sestra Jiřina Mojžíšová.

      Náboženská obec eviduje 82 členů a spadá k ní ještě několik přilehlých obcí v okolí Prahy. V tom je problém pro starší členy - dopravit se na bohoslužby.

      Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé archeologické nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví.

    První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi někola vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně měly být darovány ženskému klášteru na Pořící u sv. Petra, Když však k jeho zřízení nedošlo, získali je křížovníci s červenou hvězdou.

     Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253, potvrdil král Václav I. křížovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat nebo dávat do zástavy.