Program Noci kostelů 7. června 2024

Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu. Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632-1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671-1681 za Jana Hartvika Nostice - budovatele zámku a kláštera v Sokolově. V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský.

Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve dvou patrech hranolová, od třetího patra polygonální, členěná mezipatrovými římsami.

Barokní portál hlavního vstupu do kostela je datován rokem 1684. Věž byla stavěna v letech 1680 - 1681 a nucené práce na její stavbě vykonávali za trest nevolníci - účastníci velkého selského povstání z roku 1680. Věž svým typem patří ke stavbám ovlivněným saskou renesancí a podobné stavby se vyskytují i na jiných místech západních a severních Čech. Je zastřešena barokní bání s lucernou. V září roku 1873 při požáru města vyhořel i kostel a původní barokní báň se zřítila. V původní podobě byla obnovena až v roce 1880. Na jednolodní prostor kostela navazuje presbytář sklenutý křížovou klenbou s lunetami. Stěny lodí jsou členěny plochými pilastry, na klenbách je zajímavá renesanční štuková výzdoba. Strop lodi je klenutý, plochý, zrcadlový s lunetami. Po obou stranách kostelní lodi jsou panské oratoře. Hudební kruchta na pilířích je podklenuta křížovými klenbami a pásy. Vstupní síň kostela v přízemí věže je zaklenuta renesanční hřebínkovou klenbou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Cenná je pískovcová křtitelnice z roku 1679. Hlavní oltář je z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou prostorovou oltářní architekturu uprostřed s dominantní sochou patrona kostela sv. Jakuba. Kolem něho jsou sochy světců v životní velikosti, které vyřezal sochař a řezbář Jakub Eberle. Dva postranní oltáře jsou z doby po roce 1760 a pocházejí ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Oltáře pocházejí z dílny známého pražského sochaře Ignáce Platzera. Na konzolách po stěnách lodi jsou umístěny sochy světců z roku 1701. Na novějším oltáři pod kruchtou je socha Panny Marie - Immaculaty ze 16. století. Chórové lavice jsou barokní z poslední čtvrtiny 17. století a kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století a má vyřezávanou figurální a ornamentální výzdobu.

Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993-1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.