Program Noci kostelů 7. června 2024

Bazilika Navštívení Panny Marie byla vystavěna v letech 1669-79 jako poutní místo olomouckého premonstrátského opatství Klášterní Hradisko. Hlavním architektem byl Giovanni Pietro Tencalla. Svou polohou, architekturou a výtvarnou výzdobou patří chrám mezi mimořádně zdařilé barokní stavby. Je mistrným dílem umělců a uměleckých řemeslníků povolaných ze zemí za Alpami z Vídně, a pracujících ve službách olomouckého biskupa a opatů Kláštera Hradiska; za nimi však nezůstávala pozadu ani řada moravských a olomouckých umělců. Přestože většina křesťanských chrámů je stavěna směrem západovýchodním, nebyl na Svatém Kopečku tento směr naprosto přesně dodržen. Jeho osa míří na mateřský klášter Hradisko a tak se knězi od hlavního oltáře naskýtá impozantní pohled na kdysi mateřský klášter. Průčelí chrámu Navštívení Panny Marie Chrámové průčelí má promyšlenou koncepci. Vertikálně je členěno pilastry na tři vertikální pole a masivní římsa jej pak horizontálně dělí na dolní a horní část. Dolní části dominuje portál se třemi sochami cenných barokních soch štědrosti, fámy a naděje zhotovené roku 1731 Josefem Winterhalderem. Mezi sochami je nad vstupem kamenná deska s latinským nápisem: "Tato svatyně vybudovaná k poctě návštěvy Panny Marie u Alžběty 50. opatem hradišťským Alešem a dokončená jeho nástupcem Norbertem Želeckým z Počenic. Posvětil ji v roce 1679 olomoucký biskup Karel kníže Lichtenštejn. Opat kláštera hradišťského Robert Sancius ji vyzdobil". Dolní část pak dotvářejí tři niky se sochami sv. Štěpána (patrona kláštera Hradisko) a patronů premonstrátského řádu sv. Augustina (vlevo) a sv. Norberta (vpravo). Horní části průčelí dominuje kamenná plastika Panny Marie svatokopecké s dítětem Ježíšem. Křídla rezidencí Křídla rezidencí doplňují průčelí baziliky v architektonicky působivý celek, i když nebyla stavěna souběžně se stavbou chrámu. Nad horizontální římsou probíhající jejich vrcholovou částí jsou osazeny plastiky dvanácti apoštolů spolu s dvěma morovými patrony. Z čelního pohledu na levé rezidenci jsou to zleva postavy: sv. Šebestiána, sv. Šimona, sv. Bartoloměje, sv. Jakuba mladšího, sv. Jana evangelisty, sv. Ondřeje a sv. Petra. Na pravé rezidenci jsou to opět zleva: sv. Filip, sv. Jakub starší, sv. Tomáš, sv. Matěj, sv. Matouš, sv. Juda Tadeáš a sv. Roch. Jsou to velmi hodnotná díla Josefa Winterhaldera z roku 1739. Interiér Vstup do chrámu překvapí prostorností, světlostí a bohatou výtvarnou výzdobou. Je stavěn jako podélné jednolodí se dvěma sakristiemi a podélně průchodnými kaplemi po obvodu. Nad křížením hlavní a příčné lodě o stejné výšce a šířce se klene prostorná kupole. Valená klenba s lunetami je zcela pokryta výrazně plastickou štukou a freskovými malbami. Tak rozměrná štukatura z druhé poloviny 17. století je v našich zemích vzácností. Vnitřní výzdoba byla zhotovována ve dvou etapách: v prvním období 1675-79 byla vyzdobena klenba a následně v letech 1722-32 plochy od chrámové římsy dolů. Klenba v presbytáři je zdobena bohatou štukovou výzdobou, která místy dosahuje až 30cm hloubky. Tato bohatá výzdoba byla vytvořena v letech 1675-79 vlašskými mistry Quirichem Castellim, Domenicem Gaginou, Carlem Borsou a Matteem Contessou. Kartuše jsou vyplněny freskovou výzdobou al secco od mladého Vlacha jménem Jakub na základě podkladů olomouckého augustiniána Antonína Lublinského. Na freskách klenby presbytáře jsou vymalovány v symbolech invokace loretánských litanií. Uprostřed klenby, mezi pasy jsou tři velké freskové obrazy: nad hlavním oltářem Nejsvětější Trojice, ve střední části Boží oslava třemi charitkami a na třetím čtvercovém obrazu Nanebevzetí Panny Marie. Kupole je položena na čtyřech pilířových svazcích, v jejichž nikách jsou postavy evangelistů. Z pilířů vystupují čtyři pendativy, které jsou zdobené freskami z roku 1731 od Jana Kryštofa Handkeho představující alegorie čtyř tehdy známých světadílů Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Klenba kupole je štukovou výzdobou rozdělena na šest kartuší, jejichž fresky představují události ze života šesti starozákonních žen: Abrahámovy ženy Sáry, Izákovy ženy Rebeky, Davidovy ženy Abigail, jeho druhé ženy Betsabe -- Šalomounovy matky, Judit a konečně Ester. Krása a činy těchto žen jsou určitým předobrazem k vlastnostem a poslání Panny Marie v Novém zákoně. Do horní třetiny každé kartuše je navíc přikomponován symbolický obraz rámovaný nápisem a reprodukujícím invokace modlitby Salve Regina (Zdrávas Královno). Kupole je korunována lucernou, v níž je umístěna holubice, symbol Ducha Svatého, obklopená hlavami andílků. Klenba chrámové lodi, od kupole směrem ke kruchtě byla zhotovena ve stejném období stejnými mistry. Ve čtyřech okenních lunetách je vyjádřen zpěv chvály Panně Marii čtyřmi lidskými věky -- dětstvím, mládím, dospělostí a stářím. Dvě velké oválné fresky jsou zobrazují Mariinu odevzdanost Bohu a Marii jako ochránkyni před útoky ďábla. Štuková a plastická výzdoba kruchty tvoří harmonický celek, vysoce hodnocený a řazený mezi středoevropské pozoruhodnosti. Varhanní nástroj byl postaven v letech 1722-1725 brněnskou dílnou varhanáře Davida Siebra. V letech 1995-1998 byl, tehdy již značně poškozený nástroj, přestavěn varhanářskou dílnou bratří Stavinohových z Valašského Meziříčí. Hlavní oltář Architektura hlavního oltáře upoutá hned po vstupu do chrámu. Navrhoval ji Baldassaro Fontana. Retabulum je tvořeno dvěma páry sloupů se štítovým nástavcem a plastickou výzdobou Boha Otce, obklopeného figurami andělů. Do středu stěny retabula je vsazen oltářní obraz Navštívený Panny Marie od Jana Spillenberga. Vpředu pak volně stojí oltářní mensa se svatostánkem a svrchu přikomponovaným baldachýnem pro milostný mariánský obraz. Práce z mramoru jsou dílem Jana Hagenmüllera a Bernarda Antoia Fossatiho. Kroměřížský zlatník Mikuláš Indegrenz zhotovil v letech 1725-1732 svatostánek ze stříbra, které mu bylo k této práci dodáno z darů kláštera a občanů. Milostný obraz Panny Marie Milostný obraz je v opuce provedený reliéf Panny Marie, na jejíž pravici sedí Boží Dítě, které vztahuje ručku k jablku, jež Matka drží ve své levé ruce. Jde o symboliku: Adam s Evou porušili Boží příkaz, Boží Syn chce odčinit jejich hřích a hříchy celého lidstva svou výkupnou smrtí. Deska obrazu má rozměry 39x21,5cm a její síla je 6,5cm včetně reliéfu; váha desky je 5,75kg. Obraz je doplněn nepůvodní polychromií, jež byla odkryta po sejmutí dvou novějších při posledním restaurování obrazu v roce 1979. Obraz byl korunován římskými korunkami v roce 1732; přišel o ně při krádeži roku 1919. Pozdější nové korunky posvětil při své návštěvě Svatého Kopečka 21. května 1995 papež Jan Pavel II.