Program Noci kostelů 23. května 2025

Martínkov - Kostel Navštívení Panny Marie

V jádru středověký kostel s pozdně gotickým polygonálním závěrem, ke kterému byla ve druhé polovině 16. století přistavena hranolová věž – zvonice. Hlavní loď byla vybudována v roce 1713. Raně barokní kostel je dominantou nejen obce, ale i širšího okolí.

Kostel je jednolodní, přibližně orientovaná stavba s polygonálním závěrem presbytáře a se čtyřbokou věží při severním průčelí. Boční průčelí jsou prolomená dvěmi okenními osami a jsou členěné lesenovými rámy. Okna jsou segmentově zaklenutá po obvodu s profilovanými šambránami. Presbytář s představěnou obdélnou předsíní má jeden pravoúhlý vchod. Přístavek předsíně je završený trojúhelníkovým štítem. Boční průčelí presbytáře jsou prolomené 1+1 okenní osou, s okny segmentově zaklenutými, lemovanými po obvodu šambránou s okrajovou lištou. Průčelí ustupujícího zvonicového patra je prolomené jednou malou a jednou velkou okenní osou s pravoúhlými okny. Průčelí věže jsou členěná lesenami. Nad oknem probíhá segmentově tvarovaná kordonová římsa. Nad ní je v ose situován kruhový ciferník věžních hodin. Hlavní podstřešní římsa je segmentově vypjatá a nese střechu ve tvaru nízkého čtyřbokého stanu, završenou křížem s makovicí. Hlavní průčelí je členěné lesenovými rámy, na osu s prolomeným pravoúhlým vchodem v kamenném profilovaném ostění s ušima a diamantováním. Nad vchodem je vytesaný letopočet 1713. V nadpraží je konvexně – konkávně tvarovaný fronton, nad kterým je v jedné okenní ose segmentově zaklenuté okno s návojovou parapetní římsou. Po obou stranách portálu se nacházejí mělké niky bez soch, (původně socha Panny Marie a sv. Jana) zaklenuté konchami. Štít s nízkou atikou je členěný podloženými pilastry a nesený nárožními pilířky. V ose je situováno kruhové okno. Průčelí je završené segmentovým štítem s křížem ve vrcholu. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, která přechází nad presbytářem do střechy valbové. Věž je zastřešená stanovou střechou, s makovicí ve vrcholu, završenou křížem. Před východním průčelím presbytáře se mezi opěrnými pilíři nacházejí místa posledního odpočinku významných místních obyvatel – hrob „dobrodějky chudých“ Eleonory Völklové (+ 1847) a hrobka faráře – lidového léčitele Františka (Franze) Jehličky (+ 1853).

Vývoj

1262 – dokončení stavby prvního kostela (kaple?) Ulrichem von Dünholzem 1420 – v době husitských válek kostel (kaple?) vypálený a zbořený, zachovala se pouze kamenná křtitelnice, kostel (kaple?) byl později obnovený 1481 – duchovní správu v obci vykonával farář v Jakubově 2. pol. 16. stol. - přístavba věže při severovýchodním gotickému jádru kostela (kaple?) 1648 – po třicetileté válce byl kostel (kaple?) zcela zničený 1671 – polozbořený kostel (kaple?) byl opraven 1712 – 1713 (15.8.1713 posvěcený) – výstavba nového kostela v místě staršího kostela (kaple?) hrabětem Karlem Gottfriedem Amadeem von Eichpichlem, pánem na Horních Lesonicích a na Červeném Martínkově. Jako stavební materiál byly použity i zbytky kamenů z martínkovské tvrze. Byla zbourána většina původní kamenné zdi opevnění okolo kostela (kaple?). Do kostelní věže byly osazené hodiny. 28.4.1716 - hrabě Karl Gottfried Amadeus von Eichpichl umírá, je pochovaný v hrobce pod náhrobním kamenem před oltářem 1785 – oheň z domu čp. 23 se přenesl na faru i na kostel 1836 – na náklady majitelky lesonického panství hraběnky Emilie Reichenbachové byl v kostele nově zřízený hlavní oltář, kazatelna a křtitelnice cca 1840 (za faráře Františka /Franze/ Jehličky v letech 1822 – 1853) – pořízení kamenných postranních oltářů sv. Františka Xaverského, sv. Františka z Pauly a oltáře sv. Kříže. Zhruba v této době bylo pořízeno i 14 obrazů Křížové cesty. 1848 – blesk zapálil věž kostela, shořela celá střecha nad lodí i střecha cibulovitého tvaru nad věží, krytá šindelovou krytinou. Při opravě byl změněný tvar střechy nad věží na zjednodušený nízký stanový, krytý „křidlicí“. 1854 – dar tří zvonů kostelu neznámou dárkyní, zvony byly zrekvírované v roce 1914 1895 – pořízení nových varhan na kůr od třebíčského varhanáře Jana Zachystala 19. století – další blíže nespecifikované stavební úpravy 30. léta 20. stol. - (za faráře Jana Slavíka v letech 1926 – 1932) – otlučení starších omítek průčelí a jejich náhrada omítkami novými, úprava okolí kostela, nová výmalba interiéru 1926 – zhotovení nových kostelních zvonů (dva zvony věnovali farníci z Horek a z Martínkova, jeden zvon manželé Šalandovi) 1926 – zboření polorozpadlé kamenné zdi kolem kostela, výstavba nové nízké zídky s oplocením 1928 – odstranění (otlučení) starých venkovních omítek kostela i věže, nanesení omítek nových, byla opravená střecha a nově byl také vymalovaný presbytář kostela, osazení nových věžních hodin od hodinářského mistra Linharta z Telče 1930 – oprava podlahy sakristie (náhrada kamenné prkennou) 1931 – byla provedena elektrifikace kostela 1934 – získání dalšího zvonu „Václav“(dárcem byl Václav Václavek) 1936 – výměna starých oken kostela za nová, „malovaná na skle“ 1937 – oprava střechy kostela 1942 – zrekvírování a odvoz pěti kostelních zvonů pro válečné účely 1946 – vrácení pouze jednoho odvlečeného zvonu z Německa (památného z roku 1684) 1953 – velká oprava venkovních omítek, oprava střechy kostela i věže, osazení nových klempířských prvků 1958 – od data 3.5.1958 požívá kostel památkovou ochranu.