Meditativní melodie ženevského žaltáře z 16.stoleti v interpretaci hrušňového dřeva.
Ženevský žaltář, vznikl v prostředí reformace 16. století. Jeho cílem nebylo vytvořit koncertní repertoár, ale zpěvník pro bohoslužbu, v níž se ke zpěvu připojuje celé shromáždění. Jan Kalvín považoval žalmy za mimořádně vhodný základ církevního zpěvu: jde o biblické modlitby a chvály, které mohou nést radost, prosbu, pokání i naději. První etapa projektu se pojí s rokem 1539, kdy Kalvín působil ve Štrasburku mezi francouzsky mluvícími uprchlíky. Po návratu do Ženevy práce pokračovala. Zásadní podíl na básnické podobě textů měli Clément Marot a později Théodore de Bèze, kteří převedli žalmy do pravidelných francouzských strof. Hudební stránka vznikala postupně: mezi důležité autory a upravovatele nápěvů patřili Guillaume Franc, Loys Bourgeois a pravděpodobně Pierre Davantès. Úplné vydání se všemi 150 žalmy vyšlo roku 1562. Nápěvy Ženevského žaltáře byly určeny především k jednohlasému společnému zpěvu. Měly být dostatečně důstojné pro bohoslužbu a zároveň zapamatovatelné pro běžné zpěváky. Vedle bohoslužebného užití však brzy vznikaly i vícehlasé domácí a sborové úpravy. Zvlášť známé jsou čtyřhlasé harmonizace Clauda Goudimela, které pomohly ženevským žalmům proniknout do širší hudební kultury Evropy. Žaltář se rychle šířil za hranice Ženevy a francouzského prostředí. Překládal se do dalších jazyků a stal se jedním ze znaků reformované zbožnosti. V českých zemích na něj navázal bratrský duchovní a básník Jiří Strejc. Jeho „Žalmové aneb Zpěvové svatého Davida“, vydaní v Kralicích roku 1587, představují českou podobu této evropské tradice a patří k významným památkám raně novověké české duchovní písně.
WWW: https://www.evangelicizizkov.cz
Adresa kostela: Čajkovského 1639/10
GPS: 50°4'53.656"N, 14°27'9.846"E
Kontaktní osoba pro Noc kostelů: Petr Sobalík
Návaznost na dopravu:
metro A – stanice Jiřího z Poděbrad
bus 136, 175 – zastávka Olšanské náměstí
tram 5, 9, 26 – zastávka Lipanská
Křesťanská církev existuje už dva tisíce let. Po první tisícovce roků se začala dělit do několika větví, a tak jsou na světě pravoslavní, římští katolíci, protestanti (evangelíci) a řada společenství, která z nich vyrostla (Bibli však čtou všichni stejnou a sdílejí stejná starokřesťanská vyznání víry). Na konci druhé tisícovky let se některé proudy začaly zase spojovat.
Českobratrská církev evangelická vznikla před sto lety právě takhle, spojením křesťanů, kteří navazovali na reformátora Jana Kalvína, s těmi, kdo navazovali na Martina Luthera, a přibrali k tomu dědictví po Janu Husovi, Janu Amosu Komenském a jejich spolupracovnících.
Druhý sbor Českobratrské církev evangelické v Praze 3 – Žižkově byl založen roku 1928. Do té doby chodili evangelíci do Betlémské kaple v Prokopově ulici. Tehdy byla zakoupena parcela v Tomkově (dnes Čajkovského) ulici a na ní byly postaveny dva nájemní domy. Modlitebna měla stát na pozemku za nimi. K realizaci však nedošlo a sbor ke svým bohoslužbám využívá modlitebny v 1. patře domu č. 10.
Věříme, že tam kde se sejdou dva neb tři ve jménu Ježíše Krista, on je uprostřed nich. Proto se církev od nepaměti schází. V našem společenství jsou zastoupeny všechny generace a každá se aktivně podílí na životě sboru. Co do počtu členů, patříme mezi menší společenství, jsme však otevřeným společenstvím, kde si své místo najde každý.
Našim posláním je sdílet a šířit křesťanskou víru, lásku a naději.
© 2026, Noc kostelů