Program Noci kostelů 29. května 2026

Dějiny Přívozu jsou spjaty s dějinami Ostravy. První písemnou zmínku nacházíme v roce 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Vesnička Přívoz byla původně přifařena ke kostelu sv. Václava. Touha přívozských občanů po samostatné farnosti a povýšení na statut města ve druhé polovině 19. století je vedla k přistoupení na podmínku tehdejší vlády – postavit samostatný farní kostel.

Dne 3. dubna 1890 byly schváleny stanovy spolku pro stavbu kostela Panny Marie. Projekt vypracoval ředitel státní průmyslové školy ve Vídni Camillo Sitte, který navrhl nejen samotný kostel, ale vypracoval také velkorysý územní plán pro celý Přívoz, jenž je dodnes vysoce oceňován urbanisty. Kostel měl být jubilejní a jeho dokončení se plánovalo do roku 1898 na památku padesátiletého panování tehdejšího císaře Františka Josefa I. Skutečné dokončení se však o rok protáhlo.

Kostel posvětil na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1899 olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn. Svěcení se zúčastnil také arcivévoda Evžen jako zástupce císaře Františka Josefa I.

Chrám je postaven v novogoticko-románském slohu. Půdorys kostela je tvořen křížovou lodí, do níž je vepsána oválně protáhlá rotunda sklenutá klenbou s velkým rozpětím podle Monierova systému. Původně měl mít chrám kopuli nad křížovou lodí, ale z různých, zejména finančních důvodů z toho sešlo. Délka kostela je 36,43 metru, šířka činí 27 metrů.

Po stranách průčelí kostela ční štíhlé gotické věže vysoké 67 metrů. Průčelí chrámu zdobí pavlán, tvořící jakýsi baldachýn nad hlavním portálem, do něhož je zasazeno velké kruhové gotické okno (rozeta) nad hlavním vchodem. Rozeta byla před válkou opatřena vyobrazením Neposkvrněného srdce Panny Marie, avšak při spojeneckém bombardování za druhé světové války byla zničena. Hlavním vchodem se vstupuje do chrámové předsíně. Pravá strana předsíně tvoří takzvanou kapli Bolestné Panny Marie s oltářem a Pietou. Předsíň je od hlavní chrámové lodi oddělena kovanou mříží.

Nad předsíní je umístěn hudební kůr, který nesou dva pilíře rozvětvené do dvou sloupů. Na kůru se nacházejí varhany systému UNIT od renomované krnovské firmy Rieger o 28 rejstřících a dvou manuálech s mechanickou trakturou.

Okna byla původně barevná s výjevy ze života Panny Marie: vlevo korunování Panny Marie s nápisem „Ave Maria, sine labe originali concepta“ a vpravo Nanebevzetí Panny Marie s nápisem „Gratia plena“. Okna maloval Karel Melzer z Langenavy. Tři barevná vitrážová okna s malbami byla rovněž v presbytáři: první s motivem Neposkvrněného početí Panny Marie – což je titulatura kostela – s nápisem „Fiat mihi secundum verbum tuum“, druhé okno sv. Josefa a třetí okno sv. Anny s nápisem „Sancta Anna, ora pro nobis“. Všechna tato původní barevná okna byla zničena při bombardování za druhé světové války a nebyla již v původní podobě obnovena. Další menší okna se nacházejí ve výklencích po stranách presbytáře a kůru.

Ve věžích jsou zavěšeny celkem tři ocelové zvony, které byly odlity ve Vítkovických železárnách v roce 1921, aby nahradily původních pět zvonů ze zvonoviny zrekvírovaných pro válečné účely. Ve východní věži visí největší zvon s nápisem „Ave Maria“ o průměru 137 cm a hmotnosti 1350 kilogramů. V západní věži se nachází prostřední zvon s nápisem „Cyrillus et Methodius“ o průměru 117 cm a hmotnosti 850 kg a malý zvon o průměru 97 cm a hmotnosti 475 kg s nápisem „Aloisius“.

Hlavní oltář je pseudogotický, vyrobený v tyrolském Grödenu. Přední spodní část oltáře i mensa jsou z bílého carrarského mramoru, zadní část je z pískovce. Mramorovou část oltáře, křtitelnici a oltářní mřížku dodal opavský kameník Otto Wienlich. Retabulum z měkkého dřeva zhotovil Josef Riffeser, stavitel oltářů ze St. Ulrichu v Grödenu. V něm je umístěn ústřední obraz Neposkvrněné, patronky kostela, jehož autorem je akademický malíř František Ženíšek. Obraz farnosti daroval sám světitel, arcibiskup Kohn. Po levé straně obrazu stojí velké sochy sv. Jáchyma a sv. Jana Evangelisty, vpravo pak sochy sv. Josefa a sv. Anny. Těsně kolem obrazu jsou rozmístěny ještě čtyři menší sochy: krále Davida a proroků Jeremiáše, Ezechiela a Daniela.

Svatostánek byl původně dřevěný, v roce 1926 ho však nahradil nový z carrarského mramoru. Po obou stranách svatostánku jsou umístěny sochy adorujících andělů rovněž z carrarského mramoru, které dodala firma Vávra z Ostravy. V oltáři jsou uloženy ostatky sv. Bartoloměje, Fruktuóza a Longina.

V předním levém výklenku se nachází vedlejší oltář Božského Srdce Páně z roku 1902, který je pseudogotický a vyrobený z dubového dřeva. Na oltáři je obraz Pána Ježíše zjevujícího se sv. Markétě Marii Alacoque od vídeňské malířky Marie Schöffmannové. Po obou stranách obrazu původně stály sochy sv. Barbory a sv. Prokopa – patronů horníků, které však byly v roce 2006 zcizeny.

V pravém předním výklenku stojí vedlejší oltář sv. Alžběty v obdobném provedení. Obraz sv. Alžběty Uherské namaloval vídeňský umělec Baar a světice na něm nese podobu císařovny Alžběty (Sissi). Tento oltář zhotovil Robert Hennel, který pro kostel vytvořil i další dva vedlejší oltáře: vpravo oltář sv. Barbory s postranními sochami sv. Jana Vianneye a sv. Judy Tadeáše, vlevo pak oltář sv. Terezie od Dítěte Ježíše.

Kazatelna je dřevěná a opatřená ozdobným přístřeškem. Jsou na ní vyřezány latinské citáty z Písma svatého: Mt 1,25; Jan 1,14; Iz 7,14; Lk 1,38; Mk 1,11. Kazatelnu a dvě zpovědnice dodal umělecký stolařský závod Františka Grmely z Brna.

Pozdější liturgická reforma z konce šedesátých let 20. století přinesla sloužení mše svaté v národním jazyce a čelem k lidu. K tomuto účelu byl zhotoven nový obětní stůl. Ten byl v roce 1999 nahrazen současným, kdy zároveň vznikla dnešní podoba presbytáře s prostorným dřevěným pódiem a ambonem.

V letech 2007–2013 prošel kostel rozsáhlou obnovou, která zahrnovala rekonstrukci fasády, vitráží a historických dveří. V roce 2022 pak byla úspěšně dokončena oprava vnitřních omítek a celková výmalba kostela.