Blatná, kostel Nanebevzetí Panny Marie

     Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie je zajímavou ukázkou gotické architektury, především však příkladem dvoulodního kostela, který se hojněji uplatňuje v jihočeském prostředí. Nejstarší část kostela ovšem představuje sakristie, s největší pravděpodobností původní svatyně kvadratického půdorysu s apsidou, datovaná krátce po polovině 13. století. Má ještě románský charakter a uvnitř se dochoval kamenný erb se znamením střely, který náleží stavebníkům kostela, velmožskému rodu Bavorů.      Nejspíše již ve 14. století byl kostel rozšířen do stávající velikosti a dispozice s podélnou lodí, stejně řešeným presbytářem a trojbokým závěrem. Zásadní přestavbu pak prodělal kostel na sklonku středověku za patronátu mocného Zdeňka Lva z Rožmitálu, který měl Blatnou jako své venkovské sídlo a snažil se ji učinit výstavnou. V pozdně gotickém stylu byl nově zaklenut presbytář, a to síťovou klenbou milevského typu. V lodi pak vznikla mělká sklípková klenba svedená na masivní válcové pilíře rozdělující chrámový prostor na dvě stejnoměrné části. Zdeněk Lev dal kostel rovněž vybavit novými oltáři, bohoslužebnými potřebami a varhanami, které ve své době vynikaly velikostí a zvukem. Z původního zařízení se dochovala socha Madony a krucifix. Při kostele byla ještě postavena pozdně gotická kaple sv. Michaela, klenutá stejně jako loď kostela. Přestavba byla završena dne 8. září 1515 slavnostním vysvěcením kostela a kaple sv. Michaela, které provedl Martin Opavský z Pohoře, sufragán olomouckého biskupství.      Od sklonku středověku již kostel nedoznal co do stavební podoby žádné významnější změny. Úpravy se týkaly především vnitřního zařízení. Za patronátu hraběnky Anny Marie Alžběty Františky Serényiové z Waldsteinu byl kostel vybaven asi v letech 1743–1747 celkem 13 novými rokokovými oltáři a kazatelnou. Navrhoval je Johann Hoffmann a prováděl z větší části Ferdinand Ublacker. Po josefínských reformách se v kostele dochoval pouze hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Johanna Hoffmanna z roku 1744 a boční oltáře sv. Josefa a sv. Barbory (tento s obrazem od Jana Mathausera z roku 1892). Oltář sv. Kříže, který se nacházel uprostřed kostela, byl roku 1972 rozebrán a jeho hlavní část (krucifix a socha Panny Marie) přistavěna ke zdi kněžiště.      Varhany byly zadány ke zhotovení již roku 1738 Martinu Janečkovi. Skříň s řezbářskou výrobou je však o něco mladším dílem Johanna Hoffmanna. Nový nástroj nahradil původní gotické varhany, které byly přemístěny a později odstraněny.      V kostele se nachází několik zajímavých náhrobníků, předně Lva z Rožmitálu († 1487), vůdce známého poselstva Jiříka z Poděbrad k západoevropským panovnickým dvorům, a jeho manželky Elišky Bezdružické z Kolovrat († 1489). Hodnotný je také mramorový epitaf hraběte Josefa Serényiho († 1742).      Již ve středověku stála při kostele zvonice. Nejstarší zvon – sv. Josef byl ulit roku 1430. V následujících staletích stoupl počet zvonů na 5. V letech 1722–1723 nechal hrabě Josef Serényi postavit podle plánů Giacoma Spinettiho zděnou, téměř 46 m vysokou zvonici s cibulovitou bání. Ta však v září 1834 vyhořela během velkého požáru města a byla nahrazena stávající novogotickou, postavenou v letech 1835–1836. Má výšku 52 m a je zdaleka viditelnou dominantou města. Poškozené zvony byly přelity již roku 1836, největší – Matka Boží však až roku 1888. V roce 1916 byly čtyři z pěti blatenských zvonů zrekvírovány pro válečné účely. Nové zvony, pořízené postupně v letech 1922, 1924 a 1933 potkal stejný osud v březnu 1942. V současné době visí ve věži čtyři zvony (Matka Boží, sv. Václav, sv. Josef a Jeklík) zhotovené roku 1969 zvonařskou dílnou Franze Schillinga v německé Apoldě.